SPOLEČNOST

Práci se naučíš jen prací

1. června 2018 Práci se naučíš jen prací


Zdroj: Magazín Paraple, červen 2018

Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple / Spolupráce: Gabriel Izsák, jednatel ADORE s.r.o., Alena Jančíková, ředitelka CZEPA, z.s., Šárka Taxová, Senior Manager GoodCall s.r.o.

Vstoupit do pracovního procesu je těžké. A ještě těžší je se do něj po prožitém traumatu a následné rehabilitaci vrátit.
Nelze sepsat univerzální návod, jak to udělat, aby vše klapalo a člověk se zase cítil platný, užitečný a ještě vydělával peníze a nestálo ho to více, než mu to přinese.
Přesto je k tomuto tématu co říct...

Podrobné statistiky zaměstnanosti lidí s poškozením míchy neexistují, procenta tak můžeme pouze odhadovat z celkového počtu zdravotně postižených osob, ale bohužel, i tato čísla jsou nepřesná.
Ale na co čísla, nám jde skutečně o práci a o to, jak na ní. A jak praví perské přísloví zmíněné v nadpisu - práci se naučíš jen prací.
Zní to možná tvrdě, ale je to tak. Jak jinak se zbavit obav, než „to“ zkusit. A věřte, že to má samé výhody. Na první místo bych určitě dal fakt, že váš život začne opět získávat jasné obrysy, řád, smysl. Obav, zda to zvládnete, se zbavíte postupně.
Před samotným nástupem do práce je důležité si říci, co od toho očekávám a jaké jsou mé limity. Práce samotná by nám neměla život komplikovat víc, než když do ní nechodíme, ale rozhodně bychom neměli rezignovat na možnost žít lépe, být ekonomicky soběstačnější a neomezit svůj život pouze na základní potřeby.
Z dotazníkového šetření mezi nezaměstnanými osobami z členské základy České asociace paraplegiků - CZEPA, který byl mezi respondenty distribuován loni v létě před Mezinárodním dnem poranění míchy, vyšlo najevo, že největší překážkou nástupu do práce jsou zdravotní komplikace, architektonické bariéry, nedostatečné vzdělání a finanční stránka věci, a to nejen ohodnocení práce, ale i s ním související nerentabilita návratu do zaměstnání.

Problém číslo 1

Zdravotní komplikace

Jsou komplikace, které skutečně znesnadňují, nebo dokonce znemožňují nástup do práce. A jsou komplikace, které s sebou nese poškození míchy, a které nás limitují, ať se chystáme vyrazit kamkoliv z našeho chráněného prostředí, nejen do práce.
Ale zpět k práci. Jde hlavně o vyprazdňování, zejména inkontinenci. Důležité je mít toaletu nejen bezbariérovou, ale pokud možno i dobře dostupnou, tedy blízko pracovního místa. Nemá smysl se v práci stresovat tím, že mám toaletu třeba v jiném patře. Své požadavky je vhodné zaměstnavateli sdělit, protože ho to nemusí vůbec napadnout.
Sám jsem si touto zkušeností prošel ‑ záchod v jiném patře a navíc spojený s místností pro server, takže jsem musel mít pro vstup kartu. Několikrát mě to odsoudilo k předčasnému odjezdu z práce.

Problém číslo 2

Architektonické bariéry

Prostor je buď bezbariérový, nebo ne. Nic mezitím není. A nabízet místo pro vozíčkáře, které není v bezbariérovém prostředí je nelogické.
Myslím ale, že tato obava se týká také bariér v okolí zaměstnání, což postihuje zejména lidi, kteří do práce jezdí městskou hromadnou dopravou (ne každá zastávka je bezbariérová), nebo nemají své místo na parkování.
Potom může být cesta do práce skutečným dobrodružstvím.
Také je dobré mít v blízkosti bezbariérovou restauraci. Je totiž moc fajn vyrazit s kolegy na oběd a tím být více součástí kolektivu.
Přijetí do týmu a fungování v něm považuji vůbec za další velký přínos nástupu do práce. Ideální je, pokud se vám navíc povede najít nějakou spřízněnou duši, která vám v nesnázích vytrhne trn z paty.

Problém číslo 3

Nedostatečné vzdělání

Z pracovních nabídek, které nám do Centra Paraple pro klienty chodí, vidíme, že se nejedná o práce, na které by se nedalo vyškolit, nebo chcete‑li rekvalifikovat.
Problémem je však nefungující ergodiagnostika (vz níže) pro naši cílovou skupinu. Ergodiagnostická pracoviště za dobu svého fungování prakticky nepomohla do práce jedinému člověku s poškozením míchy.
Až příliš komplikovaný proces ergodiagnostiky je, nejen pro lidi s poškozením míchy, nefunkční a samotné zájemce o zaměstnání spíš odrazuje. Ti pak bývají úřady práce odmítáni jako nezaměstnatelní.
Přitom při vhodné ergonomii pracoviště, upravené pracovní době nebo možnosti práce z domova, lze být zaměstnán i jako hodně handicapovaný.

Ergodiagnostika

Přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. k ergodiagnostice říká: „Ergodiagnostika je diagnostika psychosensomotorických funkcí k možnosti zaměstnání. Tato diagnos‑tika se provádí individuálně, inter‑profesionálním rehabilitačním týmem (lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, psycholog, logoped, zdravotní sestra, speciální pedagog, event. protetik). Tým určuje obecné funkční schopnosti k práci a facilitující prostředky k práci. Po ukončení ergodiagnostiky se tvoří závěrečná zpráva na základě rehabili‑tační konference všech členů týmu.Závěrečná zpráva z ergodiagnos‑tiky se poskytuje např. i úřadu práce, kde se, v návaznosti na její závěry, poskytuje pracovní rehabilitace.“Zdroj: https://www.fnbrno.cz/diagnoza‑rika‑co‑nesmim‑‑ergodiagnostika‑co‑mohu/t4464

Problém číslo 4

Finanční stránka

Lidé s handicapem jsou na tom podobně, jako ženy. Jsou v práci prostě podhodnocení. A to na ně zaměstnavatelé berou příspěvky. Často musí dokazovat, že na práci vůbec mají, což bývá dost dehonestující.
Vůbec s podporou zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) na tom v České republice nejsme moc dobře. Povinná procenta zaměstnávání OZP, ke kterým jsme se prostřednictvím naší politické elity zavázali, plní ze státních institucí pouze Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Mnozí lidé s poškozením míchy, kteří potřebují k běžnému fungování osobního asistenta nepracují, protože by vydělávali pouze na úhradu osobní asistence s tím spojenou. Další skupina lidí uvádí, že je ekonomicky zajištěna. Je otázkou, co tím vlastně myslí. Zda je to dostatkem zdrojů, a tak svůj život raději vyplňují jinou bohulibou činností, nebo je sociální systém nemotivuje situaci změnit.

K nastavení sociálního systému v České republice se vyjádřila Alena Jančíková, ředitelka České asociace paraplegiků – CZEPA:

„Dle mého názoru by ze strany státu měly být nastaveny motivující benefity pro zaměstnané OZP. Tzn., čím víc vyděláváš a odvádíš daní do státního rozpočtu, tím vyšší by měla být podpora od státu.
Vzorovým příkladem by nám mohlo být Švýcarsko. V ČR chybí např. možnost přepočtu invalidních důchodů dle odpracovaných let za dobu práce OZP zaměstnanců.
Nešťastné řešení vidím i v přiznání příspěvku na automobil pouze dle příjmů jedince a vyživovaných osob v domácnosti. Pokud je vozíčkář aktivní, schopný a vydělá dost peněz, jeho příspěvek na auto se ponižuje dle tabulek a stát tudíž podporuje ty, kteří nepracují a jsou pasivními příjemci sociálních dávek.
V jiných státech podpora pracujícím OZP přichází také ve vyšší a častější úhradě kompenzačních pomůcek, v našem případě vozíků.“

Již nějakou dobu vnímáme ze strany zaměstnavatelů stále větší poptávku po zaměstnancích s handicapem, proto jsme se rozhodli na tuto situaci reagovat a navázat spolupráci se společností GoodCall. Společně se chceme pokusit o propojení zaměstnavatelů a zájemců o práci s poškozením míchy.

První zkušenosti popisuje Šárka Taxová z GoodCallu.

GoodCall, Paraple, ADORE, Jarda

Celá myšlenka projektu spolupráce s organizací Paraple započala při setkání s mými kolegy v GoodCall.
My sami bychom mezi sebe chtěli přivítat kolegu, který má schopnosti, dovednosti, motivaci a nadšení pro naši práci a tým, který bude chtít pomoci ostatním a být součástí party, která se neustále vyvíjí a mění ve světě recruitmentu.
Na základě naší společné myšlenky proběhlo první setkání s organizací Centrum Paraple, konkrétně s panem Davidem Lukešem. Slovo dalo slovo a rozvinuly se další myšlenky, které jsme schopni uskutečnit. GoodCall nemusí zůstat jedinou společností, která mezi sebe může přivítat kolegy na vozíku.
Náš pilotní projekt odstartovala spolupráce se společností ADORE, s panem Gabrielem Izsákem, mimo jiné iniciátorem vzniku Nadačního fondu Gabrielis, který podporuje Centrum Paraple.
Tým ADORE by totiž do svého kolektivu velice rád přivítal nového kolegu. Zázemí administrativy i dílny je bezbariérové. A tak jsme jako společnost GoodCall, která pomáhá vyhledávat talenty a pomáhá lidem hledat nové pracovní možnosti, zprostředkovali osobní setkání s panem Jardou.
S Jardou jsme se měli potkat jednoho zimního dne. Na poslední chvíli mi volal, že se moc omlouvá, ale že nakonec nemůže na náš domluvený osobní pohovor přijet na Václavské náměstí, neb dlažební kostky kloužou.
A tak jsme si dali pracovní rande tam, kde to bylo i pro něj dostupné. Prošli jsme jeho životní události, zkušenosti, minulé profese, aktivity, zájmy a hlavně plány, očekávání a motivaci do budoucna.
Ani chvíli jsem neváhala propojit Jardu s panem Izsákem, a Jarda pak prostory ADORE osobně navštívil. Proběhl první pohovor mezi kandidátem a klientem, a taky zkouška, zátěž, cesta, nervozita z nového prostředí, lidí, zázemí... Ale vůle, motivace a připravenost už byly silnější než cokoliv, co by jinak bylo brzdou k uskutečnění dalšího rozhodnutí.
Jarda dostal příležitost pracovat ve společnosti ADORE, a to i v rámci uzpůsobení pracovní doby a náplně práce podle fyzických možností a okolností spojených s budoucí profesí.
Věřím, že tento pilotní projekt bude příkladem všem dalším v budoucnu. Každý rád pracuje a kdo je odhodlaný, má vnitřní vůli a víru, tak překoná sám sebe a o to větší záležitosti je pak schopen tvořit.

GoodCall

Společnost GoodCall byla založena v roce 2014 Milanem Novákem a Josefem Kadlecem, aby probudila obor recruitmentu a podílela se na moderním vývoji HR trhu.
Snaží se zvednout laťku kvality pro celý sektor a věří, že mění zkostnatělé přístupy v recruitmentu neustálým posunem v oboru vzdělávání, marketingu a analýzy dat. Tím vytváří prostředí pro lepší sdílení talentu lidí se světem.
Jejich obchodní model vychází z dynamických změn na trhu práce způsobených vlivem internetu, sociálních medií a měnících se demografickým rozložením pracovního trhu, zejména vstupem generace Y do klíčových pracovních pozic.

Svůj pohled přidává i Gabriel Izsák z ADORE.

Jarda v ADORE

Díky propojení GoodCallu a Paraplete jsme měli skvělou příležitost přivítat u nás ve firmě pana Jardu. Byl úžasný a k našemu velkému překvapení naprosto samostatný. Strávili jsme příjemný čas neformálním rozhovorem.
Pan Jarda nás seznámil se svým handicapem a přiblížil nám svůj životní styl, včetně různých, zdravému člověku neznámých, omezení.
My jsme ho na oplátku zasvětili do historie naší rodinné firmy, ukázali mu prostředí i nové kolegy a představili mu nabízenou pozici.
Na obou stranách byla velmi pozitivní energie a vůle spojit své síly. To byl také důvod, proč jsme některé z otázek, které běžně bývají jasně definované a sjednané, jako je úvazek, přestávky či pracovní doba, nechali otevřené. Naše konečné rozhodnutí „zkusíme to a uvidíme“, se dá v běžné praxi jen těžko uplatnit, i když by jistě bylo velmi populární.
Pan Jarda nakonec, z důvodu stěhování, na nabízenou pozici nenastoupil. My jsme ale tímto setkáním obohaceni o příležitost seznámit se blíž se světem handicapovaných a o možnost pomoci.
Uvědomili jsme si, jak je důležité umět naslouchat, jaký význam má vžít se do situace druhého člověka a vyjít mu vstříc. Když je vůle, vše jde snáz.

Stále se rozhodujete? Nebojte se nás zeptat.
Nebo se podívejte na video z Mezinárodního dne poranění míchy 2017. Najdete na něm odpovědi lidí s handicapem, kteří opět pracují, na otázky ‑ Co vás motivovalo začít pracovat? Jak vypadal po úrazu váš návrat do práce? Jak by mohl potenciální zaměstnavatel pomoci lidem po poranění míchy při vytváření vhodných pracovních podmínek? Co vám přinesla možnost opět pracovat?
Video můžete zhlédnout na odkazu https://www.youtube.com/watch?v=aI7MKp7DtV4&feature=youtu.be

Odebírat newsletter

Podpořte nás

Život je jízda!

Pojeďte kousek cesty s námi.

Chci darovat