Páteř

Páteř tvoří osovou kostru trupu. Jejími základními stavebními prvky jsou nosné komponenty - obratle. Každý obratel se skládá z obratlového těla – corpus vertebrae, jenž tvoří nosnou část obratle a zároveň se pojí s meziobratlovou ploténkou. Oblouk neboli arcus vertebrae je připojen k obratlovému tělu a současně chrání míchu. Výběžky, processi, jsou připojeny k oblouku a jejich hlavním úkolem je zajistit pohyblivost obratle. Patří sem kloubní výběžky - processi articulares superiores a inferiores, příčné výběžky neboli processi transversi, které odstupují zevně od oblouku a trnové výběžky - processi spinossi, které odstupují vzad a jsou nepárové. Tento popis je typický pro všechny obratle vyjma prvních dvou. Mezi jednotlivými obratli je vložena meziobratlová destička – discis intervertebralis. Společně tak vytváří 24 pohybových segmentů, kde je 23 meziobratlových plotének. Jednotlivé segmenty jsou zpevněné pomocí dlouhých a krátkých vazů - ligament, přispívající k místnímu i celkovému zpevnění. Hybná komponenta páteře je zajištěna pomocí svalů. Svaly rozšiřují pohybové spektrum osového aparátu a zajišťují jeho stabilitu.
Posturální funkci vedle páteře zajišťuje pánev a dolní končetiny, které představují dynamickou opornou bázi pro celý axiální systém. Axiální systém je součást pohybové soustavy, která zajišťuje vzpřímené držení trupu, flexibilitu, pevnost i stabilitu.
Páteř je rozdělena do anatomických a funkčních segmentů. Skládá se ze 7 krčních, 12 hrudních, 5 bederních obratlů, 5 obratlů křížových srůstajících v kost křížovou a 4 až 5 obratlů kostrčních srůstajících v kostrč.

Mícha

Hřbetní mícha, medulla spinalis, je provazec dlouhý asi 40 – 50 cm. Na příčném řezu je výrazná šedá hmota - substantia grisea, tvarem připomínající písmeno H nebo motýla. Uprostřed probíhá míšní kanálek - canalis centralis. Šedou hmotu obklopuje bílá hmota - substatia alba. Mícha je umístěna uvnitř páteřního kanálu, obalena míšními obaly a omývána mozkomíšním mokem. Přechází z prodloužené míchy, kde hranici tvoří výstup prvního krčního nervu C1. Končí v úrovni druhého bederního obratle L2, níže pokračuje nitkovitě až ke druhému  kostrčnímu obratli S2, kde srůstá s periostem. Dále už probíhají míšní kořeny - kauda equina, jinak nazývané koňský ocas.
Z míchy vystupují míšní nervy, které ji spojují s jednotlivými částmi těla.  Jsou spojené z předních a zadních kořenů a vymezují tak míšní segmenty. Míchu rozdělujeme na segmenty krční 1 – 8, hrudní 1 – 12, bederní 1 – 5, křížové 1 – 5 a kostrční 1 – 3, celkem tedy na 31 segmentů. Míšní segmenty koordinují činnost jednotlivých svalů k provádění základních pohybů.
Informace o tom, co se v těle a s tělem děje proudí skrze míchu do mozku. Mozek informace zpracuje, vyhodnotí a následně přenese zpět do míchy, která pomocí míšních nervů přenese informaci ke svalům a ty provedou určitou aktivitu. Nervové dráhy v míše prochází vzestupně i sestupně.

Míšní poškození

Míšní poškození patří mezi velmi závažné poranění a jedno z nejtěžších postižení kvůli trvalým následkům. Vedou k němu buď úrazové nebo neúrazové příčiny. V ČR přibývá kolem 250 - 300 nových případů za rok. Asi 200 z nich bývá způsobeno úrazem, zbytek vzniká onemocněním míchy. Incidence úrazů je 16,5 případů/ 1 milion obyvatel. Mezi postiženými převažují významně muži (73,7%) nad ženami (26,3%). Každý rok přibude v ČR průměrně 170 pacientů s míšním poškozením, kteří jsou nuceni používat invalidní vozík.



Nejčastější míšní onemocnění jsou z cévních příčin (ischémie, míšní hemoragie, cévní malformace). Méně časté jsou záněty (myelitidy) a nádoru míchy (extramedulární extradurální/intradurální a intramedulární tumory). V neposlední řadě jsou to degenerativní onemocnění míchy i páteře.

Mezi úrazovými příčinami se nejčastěji objevují pády z výšky, skoky do vody, dopravní nehody, sportovní úrazy a další. Ve velké míře jde o velké vnější síly, jenž způsobí násilný pohyb hlavy a trupu. Jde o předklon, záklon, úklon, kompresi či distrakci v ose páteře nebo příčný střih - přetnutí míchy. Jestliže působení sil přesáhne mez soudržnosti tkání, dojde k poškození. Rozsah poškození závisí na velikosti, směru a působení sil, stejně tak na oblasti páteře, jenž má své charakteristické vlastnosti. Pod místem poranění je narušen přenos informací. Dochází tak k částečné nebo úplné ztrátě motorických, senzitivních a vegetativních funkcí, je porušena i funkce močení a vyprazdňování.

Mezi symptomy míšního poškození patří

• porucha motoriky
  • plegie - úplná ztráta hybnosti pod místem poškození
  • paréza - částečná ztráta hybnosti pod místem poškození
• porucha svalového napětí a jeho regulace
• porucha senzoriky - porucha citlivosti, tepelných či bolestivých vjemů, vnímaní polohy či pohybu určité části těla pod místem poškození, vnímání těla v prostoru
• porucha vegetativních funkcí (dýchání, trofiky, termoregulace, střevní činnosti, činnosti močového měchýře, sexuálních funkcí... )

Z klinického hlediska je důležité stanovení rozsahu poškození - tedy úrovně výšky léze a kompletnosti či nekompletnosti poškození.

Podle úrovně míšního poranění se používá diagnostické dělení:

• pentaplegie
• kvadruplegie
  • vysoká
  • nízká
• paraplegie
  • vysoká
  • nízká

Rozsah poškození hodnotíme podle Mezinárodního standardu pro neurologickou klasifikaci míšního poranění (ASIA Impairment Scale)

• první písmeno značí úroveň léze - krční (C), hrudní (Th), bederní (L), křížová (S)
• číslo značí výšku poškozeného segmentu C 1 - 8, Th 1 - 12, L 1 - 5, S 1 - 5
• druhé písmeno A - D  hodnotí rozsah poškození ve smyslu kompletnosti - nekompletnosti léze

A - kompletní léze, není zachována hybnost ani citlivost pod místem léze

B - C - nekompletní léze s částečným zachováním hybnosti a citlivosti pod místem léze

D - nekompletní léze s částečným zachováním hybnosti a citlivosti pod místem léze se schopností chůze