Je Plzeňák a v Plzni žije s přestávkou, kdy studoval v Praze už čtyřicet osm let. Jeho hlas znáte z dokumentů České televize nebo z vysílání Českého rozhlasu. V současnosti má svůj pořad Ztráty & nálezy v síti regionálních televizí. Pro Českou televizi sedm let moderoval pořad Cyklotoulky. Ale asi je nejvíce známý z obrazovky televize Nova, kde se objevoval v relaci o počasí, ve Snídani s Novou a v poledních zprávách téměř dvacet let.  
Řeč je o moderátorovi Michalu Jančaříkovi, o němž málokdo ví, že je také producentem. Od roku 2003 organizuje koncerty v plzeňských synagogách a divadelní festival na zámku v Nebílovech. Divadlu se věnuje čím dál víc, dokonce i ve spojení s Parapletem. I o tom jsme si povídali. 

Zdroj: Magazín Paraple, červenec 2023
Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple
Foto: Petr Hricko

Michale, jak jste se vlastně dostal k divadlu, kterým se v současnosti zaobíráte nejvíc?  
Moji prarodiče byli herci, táta Petr Jančařík je moderátor a herec, jsem tím nějak šmrncnutý. Sám jsem taky trochu amatérsky hrával, ale nakonec jsem zjistil, že má parketa je v produkci. Jsme taková malá parta - herci, technici, režisér a já se o to celé starám. Baví mě být tím tmelitelem.

A jak vznikla spolupráce s Parapletem? 
Když jsem do Paraplete přijel poprvé, byl jsem zcela fascinovaný a dodnes jsem hrdý na to, že něco tak skvěle fungujícího u nás máme, díky moc.  
Tak jsem se snažil trochu pomoci mediálně. Ale pak mě napadlo propojit to s divadly, která produkuji. Lákala mě úžasná paraplecí zahrada, chtěl jsem tam udělat Enigmatické variace. Nakonec je Martin Stránský s Honzou Maléřem odehráli v tělocvičně, neboť hodně pršelo, ale povedlo se a nějaké peníze se vybraly.

A pak přišel nápad s kalendářem… 
Ano, ale ten nebyl můj, přišel s tím fotograf Zbyněk Hozák, který moc pěkně nafotil Hynka Čermáka a Vláďu Polívku při zkouškách mé druhé hry Milion.  
Tak jsem řekl fajn, já zaplatím tisk a všechno okolo a každá vydělaná koruna půjde na Paraple. Kalendáře jsme dražili, a zafungovalo to nečekaně dobře. Nakonec se z toho pro Paraple urodilo přes 100 000 korun, z čehož máme všichni radost.

Nakonec jste se tedy v životní fázi s vozíkem našel v produkci. Je pro vás práce hodně důležitá? 
To je. Já jsem měl, musím říct, štěstí v neštěstí. Když se to všechno semlelo, dostal jsem ještě na JIPku vzkaz z Novy, že se mnou počítají, ať na tom budu zdravotně jakkoli. To pro mě bylo obrovsky důležité a drželo mě to. Na to nikdy nezapomenu. Po úrazu jsem ještě pět let dál mohl s Novou spolupracovat, což vnímám taky jako důležitý vzkaz do společnosti, že to prostě jde.

Máte i nějakou opačnou zkušenost? 
Mám, Davide. A vlastně jste ji okusil také, když jste byl hostem v mnou moderovaném pořadu na vlnách Českého rozhlasu Plzeň. Jsem vděčný za tu možnost tam pracovat, ale do budovy je možná dvacet schodů a řešení žádné. Nakonec jsme si řekli, že je to dost nebezpečné a moderovat jsem tam přestal.

Co vám, mimo návratu do práce, po usednutí na vozík nejvíce pomohlo? 
Pokud jde o motivaci, určitě děti. Holky byly dost malé a věděl jsem, že je tu nemůžu nechat. Bojoval jsem o život, přes to nejel vlak.

Je něco, co si myslíte, že ostatní běžně v souvislosti s životem vozíčkáře nenapadne? 
Myslím, že je toho spousta. A za mě - to nelze nikomu moc vyčítat, je to prostě nepřenosná zkušenost. Já jsem si to taky jako zdravý vůbec nedokázal představit, co to všechno obnáší. Snad bych jen apeloval na všechny, kdo parkují na „vozejkmístech“, aby to opravdu nedělali. Je to neskutečný problém, když se nemáme s vozíkem kde vyložit. Musím říct, že když někoho vidím na „vozejmístě“ parkovat bez kartičky už několikátou hodinu, volám nemilosrdně městskou policii.

Také vaše spolupráce s Českou televizí momentálně souvisí s vozíčkáři. 
To je fakt. Už loni v létě jsme natáčeli pro Českou televizi sérii pozvánek do měst s názvem Města bez bariér. Jsou to takové krátké pořady na téma, co se všechno dá v našich městech zvládnout s vozíkem. Mělo to docela ohlas, takže letos od května do srpna budeme natáčet druhou sérii. Premiéra nového dílu bývá vždy v sobotu ve 12.05 na ČT 2.  
Jestli můžu, tak bych tady rád poděkoval kamarádovi Zbyňkovi Chmelíkovi, který se svou buldočí vůlí tenhle projekt vydupal ze země.

Pro Českou televizi ale také dabujete. 
Ano, a když tak o tom uvažuju, vlastně i to načítání českého znění dokumentů pro ČT 2 jsem začal dělat až s vozíkem. Když čtu, je úplně jedno, zda sedím na židli, či na vozíku. Jinými slovy je to práce, kterou na vozíku dělat lze, na rozdíl od moderování akcí, které mě živilo „za zdrava“. Lítat po republice a za večer desetkrát na jeviště a z jeviště, to už pro mě moc není.

Jak při tom všem odpočíváte a nabíráte energii? 
Na Šumavě. Máme tam chalupu a kolem partu kamarádů. I když mi samozřejmě chybí prolézání lesa, takový ten pocit země pod nohama. Ale Šumava prostě dává i tak. Za každého počasí.

Jaké jsou vaše nejbližší plány? 
Rád bych vyrazil s rodinou do Chorvatska a pak už mě čekají tradiční divadelní Nebílovy, které chystám na zámku u Plzně koncem srpna už patnáctou sezonu. Mám to tam rád. Zadní křídlo zámku tvoří představením přirozenou kulisu, je tam taková nenucená atmosféra večerů pozdního léta.

Michal Jančařík

Michal Jančařík

  • narodil se v roce 1975 v Plzni do rodiny moderátora a herce Petra Jančaříka
  • vystudoval Katedru andragogiky a personálního řízení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
  • v roce 1998 začal působit jako moderátor, od roku 2000 jej diváci mohli vídat v televizi Nova
  • jeho vášní je cestování, vydal tři knižní průvodce
  • natočil přes tři sta dílů pořadu Cyklotoulky, který vysílala Česká televize
  • v roce 2016 se kvůli pooperačním komplikacím ocitl na vozíku, po čase se však vrátil k moderování a organizování kulturních akcí
  • v regionální TV ZAK má svou vlastní talkshow Ztráty a nálezy, kam si zve zajímavé hosty
  • věnuje se dabingu, namlouvá dokumenty pro Českou televizi
  • podílí se na organizaci kulturních akcí v plzeňských synagogách a na zámku v Nebílovech
  • produkuje divadelní představení Enigmatické variace a Milion
  • má ženu a dvě dcery