Na tomto místě jsme vám v minulých vydáních newsletteru představovali člověka na vozíku v čase, tzn. v různých fázích života s poškozením míchy. S našimi klienty jste tak již prošli dobou krátce po úrazu či onemocnění, pobytem na spinální jednotce, v rehabilitačním ústavu i prvním kontaktem s Centrem Paraple. To vše s cílem dosažení co největší soběstačnosti a návratu do přirozeného prostředí.

Fáze intenzivní rehabilitace je u všech klientů svým způsobem podobná. Ale návrat domů, do svého původního prostředí, je u každého úplně jiný. Jistě bychom mohli dát dohromady mnoho šťastných konců, zaměstnaných lidí, sportovců, krásných rodin, ale i těch méně šťastných, končících v různých specializovaných zařízeních s obavou o svou další budoucnost. Co je ale základním kamenem pro jakékoliv bytí člověka (nejen) na vozíku, je zdraví, potažmo zdravotní péče.

Péče o člověka s poškozením míchy je v České republice velmi kvalitní. Lidé jsou vybavování stále lepšími kompenzačními pomůckami, jsou vyvíjeny nové léky, vznikají nové studie atd. Vše směřuje k tomu, aby se člověk i po tak těžkém traumatu co nejlépe začlenil zpátky do běžného fungování a žil dlouho.

Dekubity

Jenže, co když se během života na vozíku něco stane, nebo co když se třeba i nic zvláštního nestane, ale člověk prostě „jen“ zestárne a potřebuje zvýšenou péči? I v 21. století a ve vyspělé zemi, jakou Česká republika jistě je, lidé umírají dříve než by museli, a to z důvodů chybějící zdravotní péče. Jedním z největších zdravotních „strašáků“ v průběhu života na vozíku je dekubit (proleženina).  Bohužel, i v dnešní době může dekubit v pokročilém stadiu znamenat smrt. Mnohdy je jediným řešením tohoto problému plastická operace. Jenže ve chvíli, kdy je pro tyto lidi kritický nedostatek lůžek a kdy se na operaci čeká i více než rok, se jí někteří klienti/pacienti, i přes sebelepší domácí péči, prostě nedočkají. Léčba dekubitu je navíc zcela zásadně ovlivněna tím, jak je dané místo zatěžováno, lépe řečeno odlehčováno. To ale pro většinu lidí znamená, že se z nich stanou lidé ležící, s potřebou 24 hodinové asistence. To v důsledku přináší obrovskou fyzickou, psychickou i ekonomickou zátěž, úplné vyřazení z běžného pracovního i společenského života atd.

Problematiku dekubitů vnímáme jako skutečně velmi závažnou a ohrožující, a i proto chceme, aby byla jedním z hlavních témat záříjového SCI Day (Den poranění míchy).
Rádi bychom společnosti ukazovali příběhy lidí, kteří si prošli zásadní životní změnu, smířili se s novu situací a žijí svůj život, jak nejlépe to jde, vyhrávají medaile, jsou úspěšní ve své profesi atd., ale nechceme a nesmíme zapomínat také na ty, kteří chtějí prostě „jen“ v klidu žít, ale život jim přináší různá trápení. Pokud společnost umožňuje lidem déle žít, měla by se zároveň o ně umět postarat.