Ke spolupráci nás přivedl předseda správní rady Centra Paraple JUDr. František Vyskočil.
První dvě Aukce pro Paraple se uskutečnily v r. 2015, další v květnu a v listopadu 2016. Při každé bylo vydraženo 10 výtvarných děl ve prospěch naší činnosti. Právě se připravuje aukce, která se uskuteční 28. května t.r. Celkově tedy jde o velkou a významnou podporu.
Zajímalo nás, co předcházelo spojení Galerie KODL a Centra Paraple, co vedlo k myšlence požádat o podporu a následně k její nabídce. Se svými otázkami jsem se obrátila na dr. Františka Vyskočila.
Pane doktore, co rozhoduje v takových případech o tom, že ke spojení opravdu dojde? Je to přátelský vztah lidí z obou organizací, který je dobrým základem pro důvěru? Nebo spíš charakter organizací, možný společný zájem? Nebo všechno uvedené bylo v tomto případě důležité? Anebo je to ještě trochu jinak?
Domnívám se, že se jedná o průnik všech možností, které uvádíte. Vzájemná důvěra je nezbytná, nedovedu si představit, že by Aukci pro Paraple pořádala nějaká dražební síň jen na základě (byť dobře míněného) „komerčního“ zájmu. Současně je ale nutné, aby byla aukce provedena na nejvyšší profesionální úrovni, protože je do ní zařazen omezený počet pečlivě vybraných děl a není možné zklamat jak autory, kteří štědře svá díla do aukce poskytnou, tak promarnit úsilí všech, kteří se na aukci podílejí. A právě spolupráce mezi Centrem Paraple a Galerií Kodl funguje jako dobře promazaný stroj. A je příjemné sledovat, s jakou radostí a nasazením se obě strany na pořádání aukce podílejí.
Lákalo nás nahlédnout do historie rodiny, která za galerií stojí. Jaká je a co přivedlo její členy až na Národní třídu, kde galerie sídlí a na Žofín, kde pořádá velké a úspěšné aukce. Letošní jarní aukce bude již 78. v pořadí.
Rodinnou sběratelskou tradici založil ing. Jan Kodl, nadaný matematik. Stal se nejen sběratelem, ale i mecenášem umění. Položil základy rodinné sběratelské tradice ovlivňující životy dalších generací.
Úspěšným nástupcem a pokračovatelem byl jeho syn, akademický malíř ing. arch. JiříKodl (1889-1955), který z rodného Písku přesídlil do Prahy. Byl vášnivý sběratel, malíř akvarelista a člen Mánesa. Mezi jeho osobní přátele z řad umělců patřili Oldřich Blažíček, Josef Čapek, Emil Filla, Otto Gutfreund, Otakar Kubín, Kamil Lhoták, Josef Šíma, Václav Špála, Max Švabinský, František Tichý, Jiří Trnka, Jan Zrzavý a řada dalších.
V totalitní době se o zachování a rozšiřování rodinné sbírky výrazně zasloužil uznávaný expert na české malířství, třetí z generace, jeho syn Pavel Kodl (1934-1994). Novodobá historie firmy se začíná psát od roku 1989, kdy Pavel Kodl se svým synem Martinem Kodlemjako spolupořadatelé organizovali první aukci v moderních dějinách československého podnikání na pražském Žofíně.
Dnes je tedy Galerie KODL aukční, prodejní a výstavní síň založená na více než stoleté tradici. Zaměřuje se na nákup a prodej obrazů, kreseb, grafik a plastik českého výtvarného umění 19. a 20. století. Mezi její hlavní priority patří vysoká garance prodávaných uměleckých děl a profesionální přístup, který zajišťuje jako čtvrtý z pokolení PhDr. Martin Kodl, absolvent Univerzity Karlovy a soudní znalec se specializací na české malířství 19. a 20. století a také současný vlastník Galerie.
Ptala jsem se ho mimo jiné na to, jak rodinná sběratelská a mecenášská tradice ovlivnila jeho život.
Pane doktore, byl jste od počátku rozhodnutý pokračovat v rodinné tradici? Co byste dělal, kdybyste se rozhodl jít jinou cestou? Máte mnoho zájmů, které z nich jsou nejsilnější? Jsou spíš doplňkem vašeho života, nebo svůj čas rozdělujete mezi rodinu, zájmy, koníčky a svou práci? A jak si vybíráte spolupracovníky?
Od dětských let jsem vyrůstal ve velké vile plné obrazů a život bez nich jsem si neuměl představit. V té době mi velice imponovaly tajuplné návštěvy spousty nejenom pražských sběratelů. Jejich vzájemné výměny či finanční transakce byly silně v rozporu s tehdejším režimem, stávaly se jakousi formou vzdoru a boje proti totalitě a silně se přikláněly k hodnotám a tradicím první republiky. Tehdy jsem si vůbec neuvědomoval nějakou rodinnou tradici, ale byl jsem fascinován nejenom krásou obrazů, ale i atmosférou vytvořenou okolo nich. Nevěděl jsem sice, co budu v životě dělat, ale věděl jsem bezpečně, že budu sbírat obrazy. Tento dětský sen jsem začal postupně v životě naplňovat a také jsem si začal uvědomovat, že si budu muset najít nějaké zaměstnání a na nákup obrazů vydělat peníze.
Můj celoživotní zdroj poznání a zároveň hobby je příroda. Od dětství se věnuji ornitologii. Baví mě rybaření, především muškaření. Tak trochu i myslivost. Ale myslím si, že hlavní fenomén spočívá v atmosféře, která je s tím vším spojená a v možnosti oprostit se tak od všedních starostí, od digitální civilizace. Neustále znovu a znovu obdivovat barvy, tvary, vůně. Často mi připadá, že přírodu kolem sebe vnímám spíš jako obraz a realita s obrazy se mi propojuje.
Při výběru nových spolupracovníků je pro mě důležité doporučení někoho důvěryhodného. Většinou jsou to mladí lidé a mě zajímá, jakými byli studenty. Také musí mít vztah k umění a přirozený talent k poznání kvality obrazů. S ním se člověk už rodí, ale musí se rozvíjet. Myslím, že po těch letech to všechno už dobře vycítím. Mám-li to shrnout, důležité v naší oblasti je nadání, vzdělání, zájem a charakter. K lidem se kterými spolupracuji, potřebuji mít důvěru. To poslední je zvlášť důležité. Můj společník není historik umění, ale je to přítel z dětství a člověk s hlubokým charakterem, kterému důvěřuji.
Už při prvním seznámení s dr. Martinem Kodlem a jeho paní v jejich Galerii nás zaujala atmosféra místa spojená jak s nádhernou historickou stavbou, tak především s lidmi v ní. Manželé Kodlovi a jejich spolupracovníci nás přijali a nechávají nás při návštěvách alespoň na chvíli nahlédnout do života výtvarných děl, jejich tvůrců, lidí a krajin na obrazech. Je to trochu droga, jen blahodárně působící. Jak říká dr. Eliška Charvátová z týmu galerie: „Teprve když vstoupíte do kontaktu s obrazy, oslovují vás a vy vnímáte něco, co není zřejmé při prvním zběžném pohledu, vkládáte do nich své fantazie a představy a snažíte se proniknout do pocitů a nálady jejich autorů, rezonujete s nimi a cítíte potřebu vracet se a poznávat další“.
Věříme, že podobná pozitivní rezonance přetrvá i nadále také ve vztahu Centra Paraple a Galerie KODL.