O FILMU
2012, Velká Británie, 90 minut
Hodnocení: Fdb.cz 86,7 % | ČSFD 81 % | IMDb.com 8/10
Snímek Nejlepší muži (The Best of Men) zachycuje pozoruhodnou proměnu péče o paraplegiky v režii jednoho doktora. Nadšený mladý lékař přijede v roce 1944 do nemocnice Stoke Mandeville a od základů změní životy pacientů i personálu.
Pacienty jsou zde především ochrnutí vojáci, odepsaní a čelící smrti kvůli nezájmu okolí. Zlom přijde až v okamžiku, kdy do jejich rehabilitace zařadí doktor Guttmann sport.
Guttmann zamítá obecně přijímaný názor, že paralýza je konečný stav, a namísto starého pečovatelského režimu nastolí nový – takový, ve kterém všem pacientům znovu poskytne možnost žít plnohodnotný život, ve kterém jim sport pomáhá ke znovunabytí fyzické síly i ztraceného sebevědomí.
Dojemný a hřejivý příběh o počátku paralympijských her vypráví příběh doktora Ludwiga Guttmanna, zapomenutého hrdiny, který v životě ochrnutých způsobil doslova revoluci.
(převzato ze serveru filmové databáze – Fdb.cz)
JAK TO VIDÍM JÁ
Film velmi věrohodně přibližuje problematiku lidí s poškozením míchy ve všech oblastech zdravotní péče, což byl i jeden z důvodů, proč jsme jej do této nové rubriky vybrali jako první. Doktor Guttmann je považován za otce paraplegiků na celém světě a na jeho práci v České republice navázal loni zesnulý profesor Vladimír Beneš, který se s ním i osobně setkal.
Film je nejen přesný v detailech akutní péče o lidi po poškození míchy, ale i historickými souvislostmi. Sportovní hry ve Stoke Mandeville, které se poprvé konaly v červenci 1948, tedy ve stejnou dobu jako letní olympiáda v Londýně, znamenaly začátek závodního sportování lidí s hendikepem. Čtrnáct mužů a dvě ženy tehdy poměřovali síly v lukostřelbě. Do té doby bylo nepředstavitelné ukazovat zmrzačené lidi kdekoli na veřejnosti, natož při veřejných sportovních kláních.
Doktor Guttmann věřil, že se sportování lidí s hendikepem stane součástí olympijských her a ani původně nebyl zastáncem oddělení základní myšlenky olympismu pod samostatnou paralympijskou větev. Na paralympijské hry byl několikrát pozván a při své účasti neskrýval nadšení a dojetí.
Byl oddaný své práci a věřil, že lidé s poškozením míchy mohou dále žít důstojný život. Vysvětloval, že samotné poškození míchy člověka nezabije, avšak následná špatná zdravotní péče nebo péče o sebe sama ano. Ve filmu je postupně ukázáno, jak pomáhal nastavovat nejen péči o tělo, ale i o duši a jakým způsobem se lidé s poškozením míchy vraceli do běžného života, což byla do té doby nevídaná věc.
Protože léčba poškození míchy od doby doktora Guttmanna nijak významně nepokročila, může film sloužit i jako dobrý informační zdroj. Témata jako proleženiny, močové infekce, bolest, sociální vyloučení nebo obrovská touha zase chodit jsou stejné nyní, stejně jako před téměř osmdesáti lety, i když samozřejmě např. vybavení a materiály jsou mnohem modernější.
Filmu určitě dávám palec nahoru a rád bych zde na závěr ocenil práci doktora Ludwiga Guttmanna i profesora Vladimíra Beneše a poděkoval za ni.