Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple

V létě se dávají do pohybu lidé na celém světě. Cestujete v tomto období rád, nebo raději vyhledáváte klidnější měsíce?
No říkám si, jestli to není trochu evropocentrická otázka. Léto je po planetě různě, někde je pořád, a mám trochu pocit, že lidi cestují úplně celý rok. České léto mám spojené masově spíše s dovolenkami, než s cestováním.
Já léto neřeším, spíš cestuju, kdykoli přijde příležitost. Teď píšu z Ukrajiny a doufám, že tento rok se dostanu ještě do Bangladéše a Libanonu.
A v létě se těším na cestovatelský festival Žiwell, který je celý ve vlaku. Vlastně ještě na začátku podzimu miluju cestovatelský festival Na Divoko, jediný festival v přírodě. Doporučuju!

Kde se vám na cestách líbilo nejvíce a proč?
Všude, kde jsem narazil na úžasné a statečné lidi. A to bylo fakt všude po světě, i v Karviné! Potkal jsem Yorguiho z Libanonu, který založil neziskovku na dárcovství krve a zachránili tak tisíce životů, indické jeptišky na Haiti, strašně silné a vtipné ženské, které provozovaly jedinou opravdovou školu v regionu. Jsem šťastný, že jsem se v Barmě skamarádil s pankáčema…
Pokud jde o přírodu a krajinu, uhranul mě Island, Mauritánie nebo Nepál.

BARMA

Máte nějakou radu, která může pomoci ostatním, když se rozhodují, kam vycestovat?
Myslíte takovou tu klasickou českou nevyžádanou dobrou radu?! Ale jistě. Jeďte tam, kam vás srdce a brzlík táhne. Zapněte mozek a jeďte s rozumem.
Ale vlastně jednu opravdovou radu mám. Zkusme cestovat tak, ať se potkáváme a propojujeme se světem, ať to není jen ´bublinárium´. Myslím, že je taky dobré jít na každé cestě trochu mimo komfortní zónu. Vyzkoušet místní veřejný záchod, nebo si popovídat s neznámým člověkem na ulici.

NEPÁL

Vídáte často během svých cest lidi s hendikepem?
Lidi s hendikepem vidím vždycky. Teď zrovna mám ve vlaku kolem sebe zraněné ukrajinské vojáky.
Jinak se setkávám s lidmi se všemi druhy hendikepu, od nevidomých, přes lidi na vozíku, po lidi s duševním onemocněním. V každé zemi je to pro mě důležité setkání, protože beru, že kvalita života lidí, kteří nemají stejnou startovní čáru, je jedna z nejdůležitějších ilustrací definice rozvoje.  
Bohužel v mnoha zemích nejsou hendikepovaní prioritou a na kvalitu jejich života nezbývají ani finance, ani energie. I když se třeba rodiny snaží, infrastruktura je totálně mizerná, služby neexistují, zdravotnictví je nedostačující.
V tomto smyslu se mi vybavuje rozhovor, který jsem dělal s psychiatrem z Bali, kde lidi s těžkými duševními obtížemi zavírají rodiny do klecí nebo je přikovávají. Prostě nemají jiné možnosti a neumí s nimi pracovat. Ale zase jsem třeba zpovídal nevidomého maséra v Nepálu, který žije z přílivu trekařů do Himaláje a ukazuje i místním, že nevidomí nejsou jen odkázaní na pomoc ostatních.
Vím, že situace pro lidi s fyzickým omezením není v Česku ideální, ale po zemích jako je Zambie, Laos nebo Jordánsko, díkybohu za to. Díky všem lidem dobré vůle alespoň za to, kde jsme.

BARMA

MAURITÁNIE

Aktuálně jste na Ukrajině odkud sdílíte své postřehy. Co vás nejvíce překvapilo? 
Překvapilo mě, jak intenzivně si někteří lidé ve válce pomáhají. Jak kreativní jsou a jak chápou, že musí najít svůj podíl, využít svůj talent. Takže potkávám hodně velké střelce, kteří jezdí dělat humanitární evakuace na frontu, což je životu nebezpečné, holky a kluky co pečou chleba pro lidi ve válečných oblastech, ale i třeba psychology a psychiatry, kteří dobrovolně pomáhají lidem s jejich duševními problémy.
Úsilí, které Ukrajinci a Ukrajinky dávají do výhry nad tím zlem z Ruska, je neuvěřitelné a nepopsatelné. Díky za to, protože opravdu bojují i z nás. Tahle válka do značné míry rozhodne o podobě 21. století, o míru a ohrožení diktaturami.
Už jsem na ukrajinské frontě byl v roce 2017, a bylo to děsivé. Ale teď jsem už naprosto přesvědčený, že Rusové zešíleli a propadli se do pekla a chtějí sebou strhnout i další. Rozsah a intenzita zvěrstev je prostě horor.

UKRAJINA

Nedávno jste vydal s Adélou Plechatou knihu Normální šílenství, kterou představíme v podzimním vydání Magazínu Paraple. Jak byste ji jednou větou „prodal“?
Jste normálně šílení nebo šíleně normální? Tahle bible duševního zdraví do každé domácnosti vám pomůže se rozhodnout.

HAITI

DÁNSKO