Ondřej Kobza, kavárník a bohém. První piano umístil před svou kavárnu v Krymské ulici. Dnes si lidi mohou zahrát na dalších padesáti veřejných místech po celém Česku. Ze starých válcových jízdních řádů s přáteli vytvořil veršomaty, po vzoru starých hlásných trub poeziomaty a z obyčejných betonových kostek šachové stolky. To vše dnes běží a baví lidi. V Praze provozuje čtyři kavárny. Jeho kabaretiérské café V lese je kultovní obývák pražských hipsterů. Ve spolupráci s Dagmar Havlovou zpřístupnil střechy pražské Lucerny veřejnosti. Sám říká, "a pak je tu plný šuplík dosud nerealizovaných myšlenek. Veřejná ohniště, kde by fanoušci této nejlepší televize na světě mohli volně a bezpečně koukat do ohně. Jukeboxy s poezií. Sdílené kompostéry…pingpongové stoly..." Neříkejte, že něco nejde, nebo přijde tenhle kluk, který neví, že to nejde a udělá to.