Text: Danuta Sliwková, psycholožka

Každý máme jiné zdroje - tedy to, co nám pomáhá a dodává energii. Může to být na příklad projížďka na kole, chvilka v lese, čas s někým, koho máme rádi, objetí, smích, dát si po obědě šlofíka, dovolená, práce, pohled na zasněžené vrcholky hor nebo šumící moře, kouknout na oblíbený film.  

Je důležité mít hodně zdrojů. Oceníme to zejména v situacích, které jsou náročné, složité, něco se nám těžkého přihodí a začínáme být zahlcení... V tu chvíli je nejlepší zaměřit se o to více na naše zdroje, protože ony nám pomohou tímto náročných obdobím proplout s větším klidem, nadhledem a lehkostí. Situace, ve které jsme se nyní všichni ocitli, je náročná. Spoustu věcí se změnilo, přišli jsme o některé oblíbené koníčky, omezili jsme kontakty s lidmi, které máme rádi, jsme zavření doma. Je to jiné, nové, divné, nejisté, kdesi v hloubi nás rostou pocity strachu... A proto je tak důležité obrátit pozornost k tomu, co nám ihned pomůže, co nás posílí na úrovni fyzického těla, emocí i mysli - zažijeme tedy pocit, že nejsme obětí situace, zajistíme si bezpečí a máme vliv na to, co se s námi děje. To je pro nás opravdu zásadní. Můžeme na příklad upravit režim dne, nebýt na sebe tak přísní, dovolit malým dětem spát s námi v posteli, jíst výživné potraviny, pravidelně pít, občas si pořádně zadýchat, protáhnout se, zasmát se z plných plic.

Má to ale háček! Všichni jsme to už zažili a víme, jaké to je, když občas děláme něco, co nám vlastně ku prospěchu není. Na příklad jedeme k moři s partnerem, ale vlastně nesnášíme vedro, dlouhé cestování nás stresuje a navíc to stojí hromadu peněz, které bychom rádi dali třeba za nové lyže. Nebo jezdíme na kole, ale vybíráme si velmi náročné trasy, málo odpočíváme, přijedeme úplně strhaní, během jízdy navíc přemýšlíme nad prací nebo hádkou se šéfem, po čase nás bolí každý sval a kloub v těle. Toto nám rozhodně sílu nedává, ba naopak, bere ji a vysává nás to. Proč to tedy děláme? Protože upozadíme svoje vlastní potřeby, děláme radost někomu, ale ne sobě, neumíme říct "ne", přetvařujeme se, neumíme odhadnout vhodnou míru a objem toho, co děláme, chceme na někoho udělat dojem atd. V důsledku škodíme jen sami sobě.

Jak to tedy změnit? Chce to jistou dávku úsilí a především rozhodnout se, že chci pro sebe a všechny, na kterých mi záleží, jen to nejlepší. Může to být vlastně životní styl, kdy si stále všímám, co potřebuji, co mně ladí do pohody, zlepší mi náladu a je toho tak akorát – ani moc, ani málo. I během činností, které často musím udělat, nebo práce, která neuteče, si můžeme najít něco pozitivního, odměnit se za to, že jsme to udělali. My jsme ti, kdo o tom rozhoduje, a máme možnost volby.

Jeden můj moudrý učitel mi kdysi řekl, že ideální cesta dnem je od zdroje ke zdroji. Přeji Vám, abyste se k sobě chovali laskavě, měli hodně sil a dělali to, co je pro Vás nejlepší!