Text: Martin Gregor, fyzioterapeut Centra Paraple
Foto: archiv Centra Paraple

Jak to probíhalo
Kongres se uskutečnil v on-line prostředí, měl ale klasický harmonogram se začátky podle londýnského času. Přednášky byly předtočené a po jejich skončení následovala on-line diskuse v reálném čase přístupná pro všechny přihlášené účastníky. Přednášky i diskuse byly po ukončení archivovány a téměř ihned dostupné ze záznamu. Časový posun musel být pro kolegy ze vzdálených zemí jistě náročný, účast na přednáškách a diskusích pro ně začínala v pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách.

Přednášky, workshopy, krátká sdělení
Program byl již tradičně rozdělen na hlavní (tzv. plenární) přednášky, workshopy a ostatní kratší sdělení. Plenární přednášky bývají připsány historicky významné osobnosti v oblasti léčby míšního poškození nebo některé z významných nadací. V tomto ročníku jich bylo pět, z toho dva mluvčí byli kolegové z Japonska, jakožto původně zamýšlené pořadatelské země. Při workshopech se setkává několik odborníků nad konkrétním tématem a důležitou součástí je zde diskuse. Mezi krátká sdělení letos patřila například videa s komentovanými postery nebo diskuse nazvané „Setkej se s odborníkem“. Součástí virtuálního kongresového sálu byla také posterová a různé sponzorské sekce. Úvodní přednáška - věnovaná siru Ludwigu Guttmannovi, zakladateli paraplegiologie – byla letos zaměřená na historický vývoj péče o pacienta s míšní lézí v Japonsku. Už od šedesátých let tam mají program zaměstnávání hendikepovaných, na němž se podílely velké koncerny jako Sony nebo Honda a jehož motem bylo „Nikoli charita, ale příležitost“. Další hlavní přednášky byly zaměřené na témata z výzkumu - regeneraci míchy, neurální plasticitu nebo terapii uměle připravenými kmenovými buňkami. Velká část kongresu se samozřejmě zabývala situací kolem pandemie onemocnění covid-19. Několik workshopů a krátkých sdělení bylo orientováno tímto směrem – na otázky většího rizika onemocnění koronavirem u lidí s míšní lézi, sociální odloučení a s ním spojené psychologické aspekty, dále také na rozvoj a zkušenosti s telemedicínou, pořádání webinářů v době pandemie, rozdílná preventivní opatření na spinálních jednotkách v různých zemích a podobně. Z mnoha dalších workshopů nás velmi zaujalo skvěle zpracované téma obezity a přeměny svalového hmoty na tuk u plegických svalů. Vynikající odborník na autonomní nervový systém, profesor Krassioukov, se tentokrát zabýval tématem močového systému a jeho poruch. Profesor DiMarco ve svém komentovaném posteru představil zajímavou studii, kdy elektrostimulací hrudní míchy vyvolaná kontrakce břišních svalů zkrátila průměrný čas strávený při vyprazdňování stolice z téměř 2 hodin na 20 minut. A takto bych mohl pokračovat, zajímavých témat bylo mnoho. Ergoterapeutky zaujala přednáška o rekonstrukci úchopu u tetraplegiků pomocí nervových transferů. V Austrálii mají s touto technikou překvapivě již devítiletou zkušenost. Na své si přišli také zdravotní sestry a sportovní terapeuti.

Proč ISCOS a podobná setkání?
ISCoS každoročně přináší nejnovější poznatky z oblasti výzkumu a péče o člověka s míšní lézí. Pokud se kongres koná v blízkých evropských lokalitách, snažíme se jej účastnit, protože vnímáme velký přínos takových setkání pro zachování kvalitní péče o klienty u nás v Centru Paraple, ale i v celé České republice. Jak jsem již zmínil, toto setkání se mělo původně konat v Japonsku. A to by pro nás bylo přece jen trochu daleko. Díky virtuálnímu prostředí jsme si mohli přenést kongres k nám do Paraplete a přednášky tak mohlo zhlédnout mnohem více kolegů, než by tomu bylo za normálních okolností. Mezinárodní společnost pro míšní lézi se rozhodla zachovat všechny přednášky, diskuse a postery v on-line prostředí ještě měsíc po ukončení kongresu a tento termín později prodloužila až do začátku prosince. Měli jsme tak možnost prostudovat si nám blízká a důležitá témata více do hloubky a poté o nich intenzivně diskutovat, a to i s kolegy z jiných pracovišť.