Konference a stáže

ISCOS 2021

8. září 2021
ISCOS 2021

Již pošedesáté uspořádala Mezinárodní společnost pro míšní léze kongres pro odborníky, kteří se na toto téma profesně zaměřují. Pravidelně se tak setkávají fyzioterapeuti, ergoterapeuti, lékaři, vědečtí pracovníci, peeři, psychologové a další odborníci z celého světa. Mnoho let už se jej účastní i zástupci Centra Paraple.

ISCOS 2021: VIRTUAL

Text: Lenka Honzátková, specialistka spinální problematiky Centra Paraple

Letošní setkání zahájila nově zvolená prezidentka ISCoS, profesorka Ruth Marshall. Kongres se měl původně uskutečnit v kanadském Vancouveru, ale kvůli přetrvávající pandemické situaci byl, stejně jako v minulém roce, přesunut do virtuálního prostředí. Novinkou bylo, že organizátoři umožnili sledování příspěvků ještě po dobu dalších tří měsíců. Díky tomu mělo možnost vidět některé příspěvky více kolegů, v případě zájmu i vícekrát, a vznikl tak prostor pro jejich lepší vstřebání a následnou širší diskusi. Program konference byl organizovaný do několika bloků a příspěvky byly prezentovány formou přednášek, workshopů nebo posterů. Skladba témat byla tradičně velmi pestrá. Jedním z klíčových lékařských témat byla otázka časné dekomprese míchy a načasování operace a netraumatické poškození míchy. Několik příspěvků přineslo aktuální téma covid-19 a poranění míchy a nové možnosti využití telemedicíny jako nástroje podpory klientů. Nechyběly ani příspěvky zaměřené na stále aktuální problémy, jakými jsou respirační zdraví a dekubity, péče o močový měchýř a střevo a další. Jeden blok přenášek byl zacílený také na mapování a léčbu bolesti. Velká pozornost byla věnována i sociálním tématům vycházejících z žitých zkušeností terapeutů a klientů z celého světa. Účast na ISCoS je pro nás vždy odbornou vzpruhou a inspirací. Některé příspěvky nám potvrdí, že jdeme správnou cestou a nejsme „tak pozadu“, další nám dodají odvahu pustit se do něčeho nového. Už teď se těšíme na další ročník.

V Centru Paraple jsme na konferenci připravili dva postery, jejichž obsah uvádíme stručně dále. Jeden byl zaměřený na roli instruktora nácviku soběstačnosti v Centru Paraple, druhý na respirační komplikace po prodělaném onemocnění covid-19 u osob s poškozením míchy. Jsme rádi, že jsme mohli sdílet také naše zkušenosti.

Instruktor nácviku soběstačnosti v Centru Paraple

Jiří Čeloud, Petr Hubalovský
Instruktor nácviku soběstačnosti je zkušený člověk po poranění míchy, který dokáže být klientovi blízkým člověkem a zároveň motivátorem v jeho dalším rozvoji. Ukazuje klientovi běžné denní činnosti, od nejjednodušších základních úkonů, jako je například čištění zubů či příprava jídla, přes přesuny na lůžko a oblékání až po nakládání vozíku do automobilu. Poskytuje poradenství v životně důležitých oblastech, kterými si člověk s poraněním míchy prochází, obzvláště v tématech sexu a vyprazdňování. Snaží se, aby nabyté informace a dovednosti byly aplikovatelné v domácím prostředí, respektive reálném životě. Je přímou podporou práce ergoterapeutů, zároveň dokáže problém klienta vnímat jinýma očima díky zkušenostem načerpaným během života na vozíku. Dokáže velmi rychle odhadnout reálné možnosti klienta a posouvat jeho hranice a limity. Přináší zajímavé postřehy do multidisciplinárního týmu. Osobně spolupracuje také s úsekem psychologie. Zastává významnou roli při skupinových setkáních, kde dokonale využívá své know-how.

Covid-19 a respirační komplikace u osob s míšním poraněním v České republice

Lenka Honzátková, Jiří Kříž
Dotazník byl sestavený terapeuty z Centra Paraple, o. p. s., a Spinální jednotky Fakultní nemocnice v Motole. Otázky byly určeny pacientům po poranění míchy a jejich osobní anamnéze. Obsah dotazníku se týkal především vlastního onemocnění covid-19, zabýval se příznaky, průběhem onemocnění, důvody případné hospitalizace a následky. Dotazník byl rozeslán osmi set šedesáti osmi osobám po poranění míchy (aktivní členové České asociace paraplegiků) v dubnu 2021. Dotazník vyplnilo devadesát z nich.

Výsledky šetření by měly přispět ke zmapování závažnosti průběhů, způsobu léčby a lékařského zajištění, zdravotního stavu po onemocnění, doporučení k rekonvalescenci a další návazné péče. Položeny byly i otázky na přístup klientů k očkování a případné důvody, proč očkováni být nechtějí. Poslední dobrovolnou částí bylo stručně popsat svůj covidový příběh.

A jaké byly výsledky šetření?

  • Nejčastější věk respondentů výzkumu byl 41–60 let (84 %), v zastoupení 40 % tetraplegici a 60 % paraplegici. Nejvíce nakažených bylo v druhé vlně.
  • Z 55,8 % neměli žádné přidružené onemocnění, další nejčastěji trpěli obezitou, diabetem, dekubity.
  • Nejčastějším příznakem onemocnění byla zvýšená teplota nebo horečka, ztráta chuti, kašel, nechutenství, únava, bolesti kloubů a svalů, záněty močového měchýře, navýšení spasticity a neuropatické bolesti. Nikdo z klientů neprodělal myokarditidu, infarkt, zánět žil, mrtvici.
  • Většina klientů zvládla léčbu v domácím prostředí s podporou rodiny a domácí péče. Hospitalizováno bylo 16,4 %, nejčastěji na covidových odděleních. Hlavními důvody hospitalizace byla přetrvávající horečka, zhoršené dýchání, celkové zhoršení stavu. Délka hospitalizace trvala v 50 % do sedmi dní a u druhých 50 % do třiceti dní.
  • Většina klientů je po skončení onemocnění dále sledována u praktických lékařů, část na dispenzarizačních pracovištích.
  • Překvapivě dušnost byla zaznamenána pouze u malého počtu hospitalizovaných pacientů.
  • Souběžné infekce močových cest ukazují na celkové oslabení organismu během onemocnění.
  • Alarmující je, že 90 % osob nedostalo žádná doporučení k rekonvalescenci.
  • 60 % klientů, kteří prodělali covid, se chtělo nechat očkovat.

Odebírat newsletter

Podpořte nás

Život je jízda!

Pojeďte kousek cesty s námi.

Chci darovat