Tak se to zde přesně děje. V jednotlivých příbězích se klene oblouk lidského života s jeho zásadními momenty, před nimiž v jistých okamžicích a životních etapách stojí v podstatě každý. Jen někdo je u toho na vozíku, a to dává oněm momentům specifický rozměr.
Jeden z těch sedmi příběhů je skutečný, dalších šest je vymyšlených, ale zápletky v nich obsažené byly inspirovány mnoha podobnými reálnými příběhy, s nimiž je možné se v Centru Paraple často setkat.
V těch příbězích se čas většinou smrsknul do pár minut či hodin, v nichž se reflektuje cosi podstatného.
Život je jízda, a proto se nikdy nezastaví, jak je naznačeno v úvodním textu sborníku. Člověk nemůže zůstat „viset“ v žádné své životní etapě (v dětství, dospívání, dospělosti, stáří) a ani v žádném životním okamžiku, byť by byl osudový. Život jde prostě dál. Jednou začal a jednou skončí a mezitím se valí stále vpřed.
Uvedené příběhy jsou o chvílích, kdy na vědomé úrovni dochází k pochopení, možná přímo k prozření, že je to tak. A to v praxi znamená, že je čas na změnu. Bráno z pohledu běžného života - dítě v jistém okamžiku musí dospět, už nemůže být dítětem, i kdyby sebevíc chtělo. Jde si na to sice ještě poměrně dlouho hrát, jsou-li k této hře svolní spoluhráči, ale už je to jen hra, už to není autentické. A nakonec to neprojde.
Proč jsou tyhle chvíle těžké, je patrno jak z příběhů samotných, tak z komentářů k nim. Něco, co tu bylo, končí a musí začít nová etapa, něco často zcela neznámého a návrat není možný. Změna je nejistota, vzbuzuje obavy až úzkosti a krok dopředu je proto těžký. Ale zároveň nezbytný a hrdinové našich příběhů to vědí. Často je zde naznačeno uspokojení z takového rozhodnutí a někdy je dokonce stvrzeno, že to, co leží v budoucnosti, je znovu můj život, v dobré kvalitě a naplněný radostí.
Skvělé grafiky jsou pak momenty, které příběhy doprovázejí, jsou oním zlomkem, kdy se čas opravdu zastavil. Můžeme se na ně dívat a vše, co je v nich, za nimi i kolem nich, nám může bez omezení běžet hlavou. Je to jiný rozměr času, ten, v němž jsou věci „vidět“.
Přeji tomuto výjimečnému sborníku, aby se dostal do rukou co nejvíce lidí, kteří se snaží žít své životy vědomě a kteří se také rádi dívají kolem sebe. Dle mého názoru v něm uvidí mnohé.
POHLED (SPOLU)AUTORŮ
"Více než půl dosavadního pracovního i soukromého života trávím s lidmi s poškozením míchy. S otevřenýma očima a pokorou sleduji jejich životy a držím jim palce.
Tato publikace je určena těm, kteří chtějí z dálky nahlédnout do života lidí po poškození míchy a nacítit, jaké změny tato situace přináší v těle, ale i na duši.“
Lenka Honzátková, metodik spinální problematiky, Centrum Paraple
"S věkem a úbytkem času, se kterým můžu volně nakládat, si stále více uvědomuji hodnotu života, vzácnost každé chvíle v tom pestrobarevném světě. A zároveň se rád podílím na vzniku věcí hezkých, obohacujících, hřejivých.I když se mohlo zdát, že vytváření edukativní brožury pro širokou veřejnost bude více o práci než radosti, tak nakonec tomu bylo přesně naopak. I přes drobné šotky se podařilo sestavit velmi kvalitní soubor textů, které doplnily krásné ilustrace Tomáše Zahrádky.“
David Lukeš, ředitel, Centrum Paraple