Tomáše Pertlíka známe mnoho let. Do Paraplete nastoupil kdysi jako „civilkář“. Prostředí a služba ho tenkrát inspirovaly k tomu, aby vystudoval fyzioterapii. To se mu povedlo a na pozici fyzioterapeuta poté u nás v Centru působil mnoho let.
Je to člověk, který se neustále rozvíjí – odborně i lidsky. Učí se jazyky, dále studuje na vysoké škole, trénuje malé ragbisty, sám hodně jezdí na kole atd.
Paraple před několika lety opustil, protože se se svou ženou, taktéž fyzioterapeutkou, vystřídal na rodičovské dovolené s prvním synem, ke kterému po čase přibyl ještě synek druhý.
Nyní pracuje v homecare KDP Naděje, s. r. o. a dochází za klienty cvičit s nimi v jejich domácím prostředí.
Mezi jeho kamarády patří mnoho lidí na vozíku.

Nyní vám v krátkém rozhovoru představíme jak Tomáše, tak službu domácí fyzioterapie.

Proč ses rozhodl vyměnit výškově nastavitelné lehátko a krásně vybavené cvičebny za práci v „terénních“ podmínkách?

Cítil jsem, že potřebuji změnu, a tak jsem se rozhodl jít na rodičovskou dovolenou. Ale i při ní jsem chodil dvakrát týdně pracovat, právě do KDP Naděje.
Po skončení rodičovské dovolené jsem se rozhodl nevracet do Paraplete, ale zůstat právě v Naději. Především kvůli klouzavé pracovní době a lepším platovým podmínkám.

V Parapleti jsi dlouhou dobu pracoval pouze s jednou cílovou skupinou, kdežto nyní se setkáváš s různorodými diagnózami. Rozšířilo ti to obzory?

Ano obzory jsem si rozšířil, setkávám se totiž s opravdu různými diagnózami, ale stále i s klienty s míšním poškozením. Jsem za tuhle zkušenost upřímně rád.

Jaký je pro tebe jako terapeuta rozdíl, když jdeš ke klientovi domů, než když on přijde za tebou do vybavené cvičebny?

Rozdíly jsou v samotném cvičení. Musím si poradit s daným prostřením, kde se terapie provádí, které bývá různé. A také je rozdíl ve vztahu terapeut ‑ klient, protože já vstupuji do klientova soukromí.

Jaké jsou z tvého pohledu výhody služby, ve které nyní pracuješ?

Domácí fyzioterapie je primárně určena klientům, kteří se nemohou dopravit na ambulantní rehabilitaci. To samo o sobě je velkou výhodou.
Další výhodou je to, že v domácím prostředí se dá lépe vymyslet plán na samostatné cvičení, který je nastavený na konkrétní prostředí.
Pokud má klient polohovací postel přístupnou ze všech stran, nebo zvedák či stropní systém, pomocí kterého se dostane na zem na žíněnku, pak terapie probíhá v podstatě stejně jako v běžné péči.
Podle potřeb klienta využívám odborné fyzioterapeutické metody, například cvičení na neurofyziologickém podkladu, mobilizační měkké techniky, protahování atd.
Výhodou je i skutečnost, že se může zapojit rodina. Rád jim poradím, jak například vhodně udělat přesun.
Tato služba může být poměrně intenzivní. Předepisuje ji praktický lékař a pokud nevymezí délku poskytované péče jinak, může trvat dvakrát týdně až tři měsíce.

Dáváš klientům domácí úkoly?

Ano. Vždy se snažím klientům poradit a doporučit nějaký způsob, jak mohou sami na sobě dále pracovat a zlepšovat svůj stav.

Myslíš, že v domácích službách vydržíš? Nebo už tě opět láká klasická cvičebna?

Nyní nevím, jestli a jak dlouho v domácích službách ještě zůstanu. Od nového roku mám totiž znovu jít na rodičovskou dovolenou. A pak prostě uvidím.
Na cvičebnu si občas vzpomenu, ale co mi chybí nejvíce, tak to je denní kontakt s pracovním kolektivem v Parapleti.