Do výšin mě to táhlo odjakživa. Ještě před úrazem jsem měl ze všeho nejraději cesty na hory. Dodnes vzpomínám na školní zájezd do Švýcarska. Několikahodinové výstupy na hřebeny Appenzellských Alp nás odměnily úchvatnými panoramaty a ukázaly nám, jak velká a krásná naše Země je.
Má cesta k létání
Po úrazu jsem začal hledat vhodnou možnost, jak se opět dostat do výšin. I když nejprve spíše podvědomě.
Už během pobytu v kladrubském rehabilitačním centru jsem narazil na letáček, který ohlašoval novou příležitost pro paraplegiky. Na letišti v Letňanech nabízeli na zkoušku letecký výcvik pro handicapované. Tehdy jsem však byl relativně čerstvým vozíčkářem, mnoho věcí pro mě bylo nových a potřeboval jsem si na ně zvyknout. A také mi výcvik připadal finančně nedostupný. Avšak byl to první a zcela jasný impuls. Myšlenka na létání, či dokonce pilotování, se mi nenápadně usídlila v hlavě a několik let tam zrála. Zajímavé bylo, že do té doby jsem v letadle nikdy neseděl.
Uplynuly další dva nebo tři roky, než jsem poprvé v životě do letadla nastoupil. S přítelkyní jsme tehdy letěli na dovolenou do Edinburghu. Mé prvotní obavy se rychle rozplynuly. Na letišti jsou totiž na vozíčkáře skvěle připraveni a personál ví, jak pomoci. Poté jsme leteckou dopravu využili ještě několikrát a já jsem zjistil, že z létání nemám strach a že veškeré dění kolem mi přijde opravdu zajímavé.
Asi rok od mé první letecké zkušenosti jsem dostal tip na skvělou akci pro handicapované - Open Skies for Handicapped, která se koná pod záštitou Královéhradeckého kraje a Ministerstva vnitra. Akce handicapovaným nabízí zcela unikátní možnost proletět se v armádním letounu Casa. Tady jsem také úplnou náhodou narazil na vozíčkáře Mariana, nadšence do letectví. Vyměnili jsme si kontakty. Tehdy jsem ještě netušil, že jednou budeme mít společného koníčka.
První let
Několik měsíců po našem setkání jsem na sociální síti narazil na Marianovy fotky. Bylo z nich jasné, že i přes svou paraplegii zrovna podstupuje výcvik na pilota ultralehkého letadla.
Nastal ten pravý čas. Od prvotní myšlenky trvalo asi šest let, než jsem vše zhmotnil ve skutečnost. Cítil jsem se připravený. A navíc jsem znal někoho, kdo mi mohl pomoci s realizací mého snu. Ozval jsem se Marianovi. Řekl mi, že létá na letadle, které je upraveno na ruční ovládání. A že mi vše rád ukáže. Během chvilky jsme se domluvili na prvním letu.
Než jsem se nadál, byl jsem na letišti v Mladé Boleslavi. Této chvíle jsem se nemohl dočkat. Marian mě seznámil s instruktorem, se kterým jsem měl zkušební let absolvovat. Ukázali mi letadlo. Byl to model Rans S6 Coyote II, sériová výroba z Ameriky.
Úprava na ruční ovládání je v podstatě jednoduchá. Směrové kormidlo se normálně ovládá nohama přes pedály, tady je však předělané na páku, kterou se táhne k sobě nebo od sebe. Mechanika je tedy dost podobná ručnímu ovládání plynu a brzdy u upraveného automobilu.
Chvíli jsme si povídali a vysvětlovali si fyzikální principy létání. Instruktor mi také sdělil, že malé letadlo se ve vzduchu chová úplně jinak, než velké dopravní stroje. Každý poryv větru je zde citelně znát. Trochu mě to znervóznělo, avšak odradit jsem se nenechal.
Letectvím nepolíbený, novými informacemi zahlcený, jsem během okamžiku sedl do malého sportovního letadla. Instruktor zapnul všechny přístroje, zkontroloval stav paliva a provedl další nezbytnosti. Nastartoval motor, ohlásil do rádia pojezd na vyčkávací místo a rozjel se směrem k dráze. Mladoboleslavská dráha je nezpevněná, a tak pojíždění trochu drncalo. Po chvíli už jsme byli na vyčkávacím místě. Instruktor se rozhlédl, zda je ranvej volná. Vytáhnul vztlakové klapky a do rádia ohlásil vstup na dráhu a vzlet. Vjeli jsme na ranvej. Následovalo přidání plynu. Motor se vlivem rozběhnutí na svůj maximální výkon mohutně rozezněl. Rychle jsme se rozjeli a asi po dvou stech metrech odlepili od země. Skvělý pocit.
Létání v malém stroji je opravdu odlišné od toho, co jsem doposud poznal. 
Každý manévr mi prozrazoval, že neletíme v mohutném airbusu nebo boeingu. Vítr si s námi pohrával a snadno upravoval naši letovou trajektorii. To je ale na tomto druhu létání zajímavé a ze začátku i trochu dobrodružné. Dostal jsem za úkol uchopit svůj knipl a vyzkoušet si ovládání letadla. Nejdřív jsem se měl pokusit udržet kurz, poté zase zatáčet. Od řízení auta to bylo dost odlišné. A ze začátku také složitější. Po chvíli zkoušení jsme přistáli a já věděl, že tohle se mi opravdu líbí a bude mě bavit.
Pilotní výcvik
Dozvěděl jsem se, co všechno je potřeba udělat pro úspěšné dokončení pilotního výcviku. Je toho celkem dost. Musím odlétat určitý počet hodin s instruktorem, který se liší v závislosti na tom, jak dobře komu létání jde. Jakmile instruktor uzná za vhodné, poletím úplně sám. K tomu je však dlouhá cesta.
Kromě praktické části musím totiž skvěle zvládnout také část teoretickou. Ta se skládá z mnoha oborů - vyjma fyziky související s létáním musím pochopit i základy meteorologie, osvojit si navigační schopnosti, znát předpisy letového provozu, poznat jednotlivé části letadla a absolvovat zkoušku z radiokomunikace.
Než ale budu moci podstoupit praktickou část samotného výcviku, musím dostat osvědčení zdravotní způsobilosti. Toto osvědčení musí mít každý, kdo chce získat pilotní licenci. Pro vozíčkáře ho vystavuje zatím jediný lékař v Česku. Je to David Melechovský z Prahy.
Zdravotní stav každého žadatele je potřeba opravdu svědomitě posoudit. A zrovna se mnou měl pan doktor kvůli specifické diagnóze spoustu práce.
Abych osvědčení vůbec získal, musel jsem ještě podstoupit posudkový let na letišti ve Vrchlabí se Zdeňkem Doubkem, hlavním inspektorem provozu Letecké amatérské asociace. Tento let měl prokázat, zda jsem schopen plnohodnotně ovládat letadlo sám. Vše dopadlo dobře a potřebné osvědčení mi bylo vystaveno.
K dnešnímu dni mám odlétáno asi 12 výcvikových hodin. Za tu dobu jsem se stihl naučit vzlétnout i přistát sám za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Pro zdokonalení těchto dovedností musím odlétat ještě desítky okruhů po letišti, kdy se stále dokola opakuje vzlet a přistání. Brzy budu trénovat zábrany pádu a nouzová přistání. Tyto techniky slouží pro případ, že dojde k nečekaným komplikacím během letu. Například když motor náhle vysadí a musí se získat čas pro jeho nahození, nebo nouzově přistát třeba na poli či jiné vhodné ploše. Musím se také naučit přistávat ve ztížených povětrnostních podmínkách a osvojit si mnohé další postupy.
Nezapomenutelné zážitky
Ke sportovnímu létání neodmyslitelně patří pocit volnosti, úžasné výhledy, nějaký ten adrenalin, ale zejména nezapomenutelné zážitky.
I když jsem teprve na začátku, o pár takových už nemám nouzi. Za vůbec nejlepší zatím považuji let od pana Doubka na domovské letiště v Mladé Boleslavi. Zrovna jsme prolétali při hezkém světle, asi hodinu před západem slunce, poměrně nízko nad mnohačetnými skalními útvary v Českém ráji. To samo by stačilo k příjemnému prožitku. Avšak ten den se na mě usmálo štěstí. V tu dobu se totiž nad Českým rájem vznášelo šest velkých horkovzdušných balonů. Já jsem mezi nimi prokličkoval ve stejné výšce, asi ve dvousetmetrové vzdálenosti. V podstatě jsme si mohli zamávat. Měl jsem ohromnou radost z toho, že mi nic nebrání v tom, abych si je prohlédnul zblízka. Ten krásný pocit svobody pohybu je přesně to, co mě na létání fascinuje.
Druhým velkým zážitkem bylo létání okruhů na letišti v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Hradčanské letiště totiž disponuje tříkilometrovou betonovou ranvejí, která si rozměry nezadá s dráhami, na které přistávají velké dopravní letouny. Přibližování a následné přistávání na takové dráze mi poodkrylo pocity, které musejí zažívat piloti dopravních letadel. Poslední zážitek byl sice z pozice pasažéra, ovšem to mu na jeho intenzitě rozhodně neubralo. Ba naopak. Na mladoboleslavském letišti působí parta lidí, kteří se závodně věnují letecké akrobacii. Měl jsem tudíž jedinečnou možnost vyzkoušet si, jaké to je létat akrobacii v bezmo-torovém kluzáku. Střemhlavé lety dolů, lety vzhůru nohama, krkolomné otočky a výkruty, přetížení i stav beztíže. Úžasná zkušenost plná adrenalinu.
Poděkování
Všechno to, co jsem vám vyprávěl, by nebylo možné uskutečnit bez ochotných lidí, kteří se nebáli vstoupit do dosud neprozkoumaných vod. Byla totiž zapotřebí spousta úsilí a času, než se první vozíčkář za kniplem letadla mohl odlepit od země.
Velké díky patří doktoru Melechovskému, za jeho mimořádnou trpělivost při zkoumání 
diagnóz handicapovaných. Také panu Doubkovi, který ochotně vypracovává zprávy z posudkových letů a udržuje naši činnost v rámci platných předpisů. Dále pak instruktorům, kteří s námi ve vzduchu neztrácí, i přes občasné chyby, nervy. A v neposlední řadě také všem ostatním, včetně našeho domovského letiště v Mladé Boleslavi, kde nám nejen s údržbou letadel pomáhá spousta skvělých lidí.
Létající vozíčkáři - Aves Bohemica
Na jaře loňského roku v České republice aktivně létalo celkem pět vozíčkářů. Dosud však neexistovala žádná instituce, která tyto nadšence sdružovala. Aby jejich létání mělo nějaký řád a aby bylo možné v budoucnu uzavřít strategická partnerství, případně aby měla tato činnost větší dosah, došlo k založení spolku Aves Bohemica.
Jeho založení je pokračováním několikaleté snahy, která v České republice umožňuje handicapovaným lidem věnovat se sportovnímu ultralehkému létání. Ať již na zkoušku s profesionálním instruktorem, nebo i aktivně s možností získat pilotní průkaz ULL.
Prvním velkým partnerem Aves Bohemica jsou Letecké služby Hradec Králové. Ve spolupráci s nimi budou na letošním ročníku Open Skies for Handicapped k vidění stroje, na kterých vozíčkáři létají. Bude zde i jejich letecká exhibice a dozvíte se i bližší informace o aktivitách spolku.
V případě, že se najde handicapovaný zájemce o létání, spolek Aves Bohemica má skvělé zázemí, letadla i kontakty k tomu, aby mu umožnil tento sen realizovat.
Kontakt
Aves Bohemica
Telefon: 604 288 237
www.aves-bohemica.cz
Spolek najdete i na FB a YouTube.
Základní informace o pilotním výcviku
- Výcviku se mohou zúčastnit pouze vozíčkáři v dobré fyzické i mentální kondici. Zájemce musí být schopen během letu rychle reagovat a řešit několik úkolů současně. To vše v zátěžových situacích.
- Náklady na výcvik se odvíjí od potřebného množství nalétaných hodin a typu letadla. Jedna letová hodina i s instruktorem vyjde zhruba na 2 000 Kč. K absolvování výcviku je nutné nalétat minimálně 20 hodin, v praxi to však bývá více.
- Výcvik probíhá na letišti v Mladé Boleslavi, kde jsou hangárovaná letadla. Zde je také možné absolvovat teoretický výcvik.
- Komunita na mladoboleslavském letišti je velmi aktivní, pořádají se zde zajímavé letecké akce. Nachází se tu také letecké Muzeum Metoděje Vlacha, které se může pochlubit unikátními replikami historických letadel, z nichž většina z opravdu létá.
Průběh pilotního výcviku vozíčkáře
- Domluva s Aves Bohemica
- Seznamovací let
- Návštěva leteckého lékaře
- Posudkový let
- Vydání osvědčení zdravotní způsobilosti
- Teoretický a praktický výcvik
- Zkouška z radiokomunikace
- První samostatný let
- Pilotní zkoušky
- Získání pilotní licence