Od prvního nadechnutí, které je po našem narození s napětím očekáváné, až po poslední vydechnutí je dýchání život. Pokud dýcháme jednoduše, žije se nám podstatně pohodlněji. 
Dech je jedna z mála autonomních funkcí nervového systému, které můžeme vědomě ovlivňovat a jejichž prostřednictvím můžeme pracovat i s tím, jak se máme. Číňané plíce považovali za obraz našeho života. Zdůrazňují přijímání a dávání. Nabytí a ztrátu.  
Výdej a příjem je principem plic. Ale nejen to. Jako každý orgán v těle jsou i plíce velmi citlivé na psychiku a emoce. A opět podle Číňanů – jsou spojené s rozletem: s novými začátky, otevřeností, komunikací a dobrodružstvím. 

Zdroj: Magazín Paraple, listopad 2023
Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple

Nedusme se 
„Jakmile vám něco (nebo někdo) vezme vítr z plachet, vaše plíce zareagují okamžitě. Najednou ztratí tu lehkost, kterou měly předtím. Přijde strach, smutek, žal a tíha. Plíce vás proto nutí k odvaze a zodpovědnosti za váš život.“  
(citace z textu Andrey Votrubové, Tina – Chyťte druhý dech. Když podpoříte své plíce, odlehčíte duši)

Ono obrazné vyjádření, že nás něco dusí, je pravdivé více, než si někdy sami uvědomujeme. Pokud vás někdo dusí nebo se dusíte sami tím, že setrváváte v toxickém prostředí, ubíráte si mílovými kroky na délce života. Můžete pak pátrat po tom, odkud se berou vaše zdravotní problémy, proč jste unavení nebo proč nemáte zdravou chuť do života, a přitom za tím vším je jen nemožnost se pořádně nadechnout.

(Ne)dýchám sám  
Na rozdíl od ostatních základních životních potřeb nedokážeme bez dechu a přísunu kyslíku přežít více než několik minut.

Míšní poranění v oblasti krční páteře s sebou přináší dechové komplikace a někdy i závislost na umělé plicní ventilaci. Tyto přístroje jsou dnes již naštěstí mobilní, a tak je možné i s dýchacím přístrojem (DUPV – domácí umělá plicní ventilace) být nejen doma, ale fungovat i v běžném prostředí.
I přes to, že lidí, kteří využívají DUPV, je poměrně hodně, nemají takové možnosti, které by potřebovali. Podporu nacházejí zejména u organizace Dech života (https://dechzivota.cz/).  
 
S DUPV jste v situaci, kdy už nezvládáte dýchat sami, a jste tak v další činnosti závislí na přístroji, který navíc může kdykoli vypovědět službu. A pokud nemáte nějaký obdobný ventilátor v záloze, musí vám pak někdo pomoci manuálním dýchacím přístrojem do doby, než si vás převezme lékařská služba.

Dýchání jako nová cesta 
V těžkých chvílích, které však nutně nemusejí být spojené s velkými životními událostmi, máme sklon propadat panice či zpochybnění sebe sama. Nejčastěji nás z našeho pohledu trápí bezvýchodnost dané situace, kdy nevěříme tomu, že máme energii ji zvládnout, anebo už v tom dokonce pozbýváme smyslu. V takové chvíli by nám více než kdy jindy pomohlo získat nový pohled, podívat se na vše s odstupem a nenahlížet na problém z epicentra bolesti. Takový přístup nám mohou zprostředkovat různé terapie, včetně terapií dechových, ať už se jedná o meditaci, mindfulness, nebo holotropní dýchání. Každá z těchto cest má však trochu jiný základ.

Lidé s poškozením míchy se často dostávají do situací, kdy rozmýšlejí nad tím, zda jim při každodenním boji se sebou samým stojí za to žít dál. Terapie, kde se využívají psychedelika nebo holotropní dýchání, pak mohou umožnit získat nový, cenný pohled na aktuální stav.

Dýchat svobodně až do posledního dechu
Je dokázáno na mnoha pohnutých osudech lidí, kteří trpěli v těch nejhorších podmínkách, že dýchání je cesta ke svobodě. Pokud se vám někdo snaží tuto svobodu omezit, zpravidla je to proto, že vás chce pomalu či rychle zadupat, zabít. I toho jsme v historii svědky.

Pokud si dokážete najít ve svém dechu svobodu, dostaví se vám větší klid ve všech oblastech života. Proto věnujte svému dechu pozornost. Dýchejte nosem a trénujte žvýkací svaly. Výsledky se dostaví brzy a vy budete svobodnější.