Zdroj: Magazín Paraple, listopad 2023
Foto: Archiv Martina Podařila
Co vás přivedlo ke zkoumání dechu?
Celý život jsem sportoval. Hrál jsem fotbal, kde hodně běháte a hodně měníte tempo hry. Chvíli sprintujete, chvíli odpočíváte a ten dech je tam velmi zásadní. Uvědomoval jsem si to často při fyzických přípravách. Jak se dechu jednou začne člověk věnovat, zjistí, jaké to má blahodárné účinky na tělo i na mysl.
Pořádám workshopy, kde informace o dechu předávám dál. Jsou zaměřeny na úplné základy. To, že se prostřednictví dechu lidé mohou uklidnit nebo nabudit. Kolikrát se však dotkneme i jiného stavu vědomí. Aby lidé věděli, že existují tyto tři možnosti změny, které mohou nastat pouhým vědomým dýcháním. Ono to může člověku připadat úsměvné, když někdo učí lidi, jak dýchat. Každý z nás samozřejmě dýchá od narození, ale když vidíte, kolik lidí dýchá špatně...
Jaký je podle vašeho pozorování poměr těch, kteří dýchají dobře a kteří ne?
Většina lidí nevyužívá svůj dechový potenciál. Dech je řízen autonomním nervovým systémem. Když si však dech zvědomíme, je velmi jednoduché ovlivnit i to, jak se cítíme po fyzické i psychické stránce. Když dáme důraz na nádechy, tělo vybudíme a má více energie. Naopak, když dáme důraz na výdechy, které jsou delší než nádechy, pak se tělo uklidní.
Na každý záměr je spousta dechových cvičení. Když člověk dýchá vědomě, ocitá se v přítomném okamžiku. A to mě nejvíc baví. Nejste v minulosti ani v budoucnosti, ale jste teď a tady.
Co na dýchání říká věda?
Co není prokázané vědecky, to podle některých neexistuje. Tak jsem rád, že se teď potvrzují tyto pradávné techniky. Dýchání se dá velmi dobře skloubit, jak z východní filozofické podoby, tak z té naší západní. To mě baví propojovat a sledovat, jak teď moderní věda přichází na to, co už filozofie říká tisíce let.
Moderní věda začíná potvrzovat účinky zdravého dýchání. V devadesátých letech se přišlo na to, že tělo dokáže produkovat oxid dusnatý, který má antibakteriální a antivirové účinky. Větší množství se v těle vytváří jemnými a dlouhými výdechy a nádechy nosem. Například i východní omm má svůj význam. Koncentrace oxidu dusnatého se až patnáctkrát zvyšuje vibracemi nosní a ústní dutiny. Vibrace vznikají, i když výdech doprovodíme nějakým zvukem.
Vliv na psychiku jedince prostřednictvím dechu je však nutné ještě vědecky prozkoumat.
Co byste řekl o změně stavu mysli prostřednictvím dechu?
Pokud se praktikují techniky, které už jsou pro pokročilé, jako například podle Stanislava Grofa, tak se dýcháním můžete posunout na jinou úroveň vědomí. Můžete úplně změnit stav mysli. Holotropní dýchání a další techniky směřující ke změně vědomí opravdu fungují. Ať už to je navozené dýcháním, nebo terapeuticky psychedeliky. V tomto stavu dostanete nadhled a člověk má možnost si nepříjemnou událost nebo trauma prožít znovu. Léčení nastává až poté, co si danou situaci znovu prožijete a můžete si o tom promluvit třeba s psychoterapeutem. Sdílení je v rámci workshopů nedílnou součástí. Tím se vám otevře možnost danou událost integrovat. Pomocí nadhledu se z opakovaně prožité situace dokážete poučit a vlastně i vyléčit.
Jak bychom tedy měli dýchat?
Velkou práci odvedl pan doktor Buteyko, ukrajinský lékař, který vyvinul svou vlastní metodu, dneska se jí říká Oxygen Advantage. Tato metoda se zaměřuje na to, jak dýchat celých dvacet čtyři hodin, aby naše tělo fungovalo co nejlépe. Základem je dýchat nosem, co nejvíce to jde. Přes den i v noci. I v průběhu nějaké fyzické aktivity. Ono se to nezdá, ale když se člověk zadýchá, začne dýchat pusou. Když ale vydržíme dýchat nosem, pak tělu dáme mnohem více.
Můžeme tím zvýšit naší fyzickou kondici. Pokud bude člověk trénovat dýchání nosem, bude postupem času mnohem později cítit fyzickou únavu. Provádět co nejpomalejší nádechy. Jak se říká ve východní filozofii, tak se stáří neměří počtem let, ale počtem nádechů a výdechů. Ideální je 5,5 nádechu a výdechu za minutu.
Velmi důležité je dýchat nosem i ve spánku, což je složité. Dech je plně autonomní a vy to během spánku nemůžete vůbec ovlivnit. Můžeme to ale ovlivnit přelepením si úst páskou. Ono to stačí jen na několik dní, protože tělo si velmi rychle na nový vzor dýchání zvykne. Já si to vyzkoušel sám na sobě, kdy se mi dechový vzor změnil během 2–3 týdnů. Funguje to. Velmi se omezí chrápání, ráno se cítíte více odpočinutí a stačí vám i méně spánku. Dýchat nosem to je základ, a to bychom se měli všichni naučit. Dýchání nosem má celkové účinky na bytí člověka. Nejdůležitější je to, jak dýcháte v průběhu celého dne. Člověk se nadechne dvacetjednatisíckrát za den a většina nádechů je nevědomých. Měli bychom se soustředit na to, aby co nejvíce nádechů bylo vědomých.
Máte na závěr nějakou radu, jak se pomocí dechu rychle uklidnit?
Určitě bych zmínil fyziologický povzdech, na který přišli neurologové. Stává se to často ve spánku anebo když malé děti pláčou.
Je to takový ten rychlý a krátký dvojitý nádech s pomalým a delším povzdechem. Tělo tak pracuje samo, aby vyrovnalo koncentraci kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Tak stačí jednou až dvakrát tento povzdech zopakovat a člověk se velmi rychle takhle uklidní, uvolní.
Já to třeba vlastně dělám docela často před jídlem, když chci, aby na chvíli převažovala aktivita parasympatiku, který je důležitý pro dlouhodobé trávení. Takže i před jídlem si 1–2 fyziologické povzdechy udělám. Často během dne si také dlouze vydechnu a doprovodím to nějakým zvukem. Instantní úleva.
Dech: Nové poznatky o ztraceném umění, James Nestor
Nádech, výdech a znovu. Zapomněli jsme tu nejpřirozenější věc na světě? Minimálně v posledních letech se zdá, že lidé jsou čím dál posedlejší zdravým životním stylem. Více sportujeme, zajímáme se o správné stravovací návyky, studujeme spánek, otužujeme se, každou tělesnou funkci digitálně zaznamenáváme. Je tu však jeden proces, k němuž obracíme pozornost až ve chvíli potíží: dýchání.
Novinář James Nestor si prošel podobnou zkušeností. Jeho dlouhodobé zdravotní problémy se vyřešily až díky dechovým cvičením, k nimž se zpočátku stavěl nedůvěřivě. Poté co se Nestor znovu naučil dýchat, vyrazil na cesty, aby našel odpověď na otázku: Zapomíná lidstvo tu zdánlivě nejjednodušší věc na světě? Autor nehledá jen v plicních laboratořích, ale rovněž u pěveckých sborů, na starověkých pohřebištích, sovětských výzkumných základnách nebo v ulicích São Paula. Porovnává vědecké poznatky z oblasti fyziologie, biochemie či psychologie s jogínskými a dalšími tradicemi a ukazuje, že dýchání je naprostý základ našeho bytí. Jen možná trochu jinak, než by se dalo čekat.
(Zdroj: databazeknih.cz).
