Zdravý životní styl

Stravování v rodině aneb jaký rodič takové dítě

17. prosince 2019
Stravování v rodině aneb jaký rodič takové dítě


Zdroj: Magazín Paraple, prosinec 2019

Text: Aneta Sadílková, nutriční terapeutka, 3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Rodina je základem společnosti a našeho života obecně. Během dětství a dospívání v ní, mimo jiné, získáváme všechny své návyky, včetně těch stravovacích a pohybových. Proto je toto období pro utváření zvyklostí v rámci životního stylu zcela zásadní. Co si totiž nezafixujeme v dětství, později už nedoženeme.
Pokud jste tedy vy sami nezískali v tomto ohledu úplně ideální návyky, máte u svých dětí zcela neopakovatelnou šanci to udělat jinak a lépe.
Správná výživa je nezbytná pro adekvátní růst a vývoj dítěte, má pozitivní dopad na imunitní systém a zdravotní stav celkově. 

Od mateřského mléka po stravu dospěláků

V prvním roce života představuje základní prvek ve výživě dítěte mateřské mléko, ke kterému se přibližně od 5. až 6. měsíce věku postupně přidávají další skupiny potravin (zelenina, ovoce, obiloviny, maso, vejce atd.).
Od prvního roku dál už dítě postupně přechází na stravu podobnou té „dospělé“ a stravuje se jako zbytek rodiny. Důležité však je, aby strava v batolecím a předškolním věku zůstala chuťově méně výrazná, s menším obsahem soli a dalších dochucovadel. Samozřejmostí jsou také menší porce v porovnání s porcemi dospělých. Právě v tomto období je určující, jaké stravovací návyky má primární rodina, jelikož dítě si je vytváří pozorováním rodičů či sourozenců. Celá rodina by se proto měla stravovat pravidelně a racionálně.
Dítě postupně začíná mít tendence samo rozhodovat o tom, co bude a nebude jíst. Typická je třeba inklinace ke sladkým jídlům. A tady mohou vznikat první problémy a nevhodné návyky.
Naší nejčastější chybou je příliš velká tolerance k dětskému výběru potravin a nedůslednost, která často vede k tomu, že dítě od klasického jídla utíká, hledá jiné činnosti a nedostatek energie později dohání nevhodnými, mnohdy sladkými, pochutinami. Na straně druhé však není vhodné nutit dítě do jídla za každou cenu, může si tak k němu vytvořit odpor.
Typickým příkladem jsou často snídaně. Je celkem běžné, že dítě nemá brzy ráno chuť jíst. Není tedy nezbytné nutit ho za každou cenu do bohaté snídaně. Postačí, když si ráno před odchodem do školky či školy dá například kousek ovoce anebo kakao. Ve školce už potom bude mít dopolední svačinku a do školy mu můžete připravit dvě menší svačiny nebo jednu větší, kterou si sní o první či druhé přestávce, až pocítí hlad. Důležité je také pokusit se na snídani vyhradit dostatek času, aby mohla proběhnout v klidu.
Strava batolete a dítěte v předškolním věku má být racionální a vyvážená. Ideálně bez vysoce zpracovaných slaných či sladkých potravin a pochutin (smažená jídla, fastfood, sladkosti, uzeniny apod.). Má obsahovat dostatek energie a všech živin potřebných pro rostoucí organismus. Její celodenní příjem má být rozdělen do pěti či maximálně šesti porcí odpovídajících věku a fyzickému výdeji. Mezi jednotlivými jídly dítě nemá nic jíst.
Samozřejmostí je i pravidelný pitný režim, který má být tvořen především čistou vodou, popřípadě čajem, v malé míře pak ovocným či zeleninovým džusem. Pokud si dítě nezvykne pít čistou neochucenou vodu, je pravděpodobné, že i v dospělosti budou jeho pitný režim tvořit slazené nápoje.

Čemu má jídlo sloužit a čemu naopak ne?

Jídlo má fungovat jako prostředek k uspokojení hladu – fyzické potřeby získat potřebné živiny a energii, nikoliv k zahnání nudy, bolesti či smutku. Také nemá být běžnou odměnou. A i když se tomu nevyhneme úplně, tento návyk bychom u dětí měli omezit na minimum.
Jídlo nemá sloužit k „zabavení“ a nemá nahrazovat soustředěnou pozornost, kterou máme svému dítěti věnovat.

Společnés travování rodiny

Už v batolecím věku je velmi důležité stolování rodiny. Klidné a společné stravování upevňuje vztahy mezi jejími členy.
Ve všední dny to mohou být často pouze večeře, kdy se rodina sejde u jednoho stolu, dobře se nají a popovídá si o tom, co se během dne událo. Tato pravidelná setkání v dítěti formují denní rytmus a zdravý vztah k jídlu. Jedení u televize nebo počítače by mělo probíhat jen ve velmi ojedinělých případech.
Také zapojení dítěte do tvorby nákupního seznamu a nákupu samotného, stejně jako jeho účast na přípravě pokrmů, rovněž velmi pomáhá k vytvoření zdravého přístupu k jídlu. Svým dětem tak můžeme dát skvělý základ nejen co se výběru potravin týče (v případě, že je ovoce a zelenina součástí jídelníčku v dětství, bude tomu tak i v dospělosti), ale také co se týče „jídelního“ chování. Například pokud se dítě nenaučí jíst večer u televize, výrazně se tím snižuje šance, že to bude dělat v dospělosti. Být dobrým vzorem a příkladem pro své dítě je základem úspěchu.

„Dietování“ u dětí a dospívajících

Tlak ze strany sdělovacích prostředků, vrstevníků, popřípadě trenérů na fyzický vzhled a optimální hmotnost je ve společnosti velký.
A pokud je navíc doprovázen našimi neadekvátními požadavky na výkon, kdy toužíme mít po všech stránkách dokonalé dítě, může nastat problém. Vytváří se tím živná půda pro rozvoj poruch příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie). Pro dítě má být základní oporou právě rodina, která má podporovat jeho sebevědomí.
Sklon k „dietování“ mohou u dětí nevědomky vytvářet také matky, které samy jídlo vynechávají nebo viditelně omezují energetický příjem ve snaze zhubnout. Vytváří tím v nich pocit, že příjem stravy je třeba nepřirozeně kontrolovat.
Velmi důležitý je v tomto ohledu především vztah matky s dcerou. Dcery si totiž fixují způsob stravování svých matek. Ty by tedy neměly pouze připravit jídlo pro ostatní členy rodiny a poté ho nejíst, jíst něco jiného, později, o samotě... Zde je opět třeba zmínit důležitost společného stolování.

Je hon na školní jídelny oprávněný?

V poslední době lze pozorovat boj proti školním jídelnám, respektive proti tomu, co je v nich dětem podáváno.
Nicméně v první řadě je dobré si uvědomit, že množství jídel, které dítě sní ve školní jídelně, tvoří jen zlomek oproti množství jídel zkonzumovaných mimo školu, tedy hlavně doma. A tam bychom také, s určitou dávkou sebekritiky, měli začít.
Dětem strava z jídelny často nechutná právě z důvodu, že jsou z domova či z restaurací zvyklé na chuťově výraznější a tučná jídla (uzeniny, smažené pokrmy, pizzu, hamburgery, těstoviny s omáčkou apod.). Jejich běžný jídelníček bývá také málo pestrý a obsahuje typově jen několik pokrmů, které opakovaně vyžadují. Není pro ně běžné konzumovat např. luštěniny, přírodně upravené maso nebo dušenou zeleninu, a tak tyto pokrmy v jídelně odmítají.
Stravování se ve školních jídelnách řídí podle daných pravidel týkajících se kulinární úpravy, ale především výběru konkrétních skupin potravin tak, aby nabídka pokrmů pokryla veškeré výživové potřeby.
Samostatnou kapitolu pak tvoří doplňkový prodej potravin ve školách. Zda a co tam dítě nakupuje opět závisí na stravovacích zvyklostech vytvořených v rámci rodiny, na komunikaci s dětmi a na výši kapesného.

Když má dítě problém s nadváhou

Pokud už dítě trpí nadváhou nebo je dokonce obézní, je na místě to řešit, protože drtivá většina dětí z obezity „nevyroste“.
Vhodné je jít cestou navyšování pohybové aktivity, zejména té přirozené, ideálně ve společnosti rodiny. Úprava stravovacích zvyklostí je rovněž nezbytná, a to nejen dítěte, ale opět celé rodiny. Dítě si své špatné stravovací zvyklosti totiž nevytvořilo samo od sebe.
Důležité je také se svým potomkem nikdy nemluvit o dietě, kterou by mělo držet. Stejně tak jsou nesmírně škodlivé poznámky typu „musíš zhubnout, jinak se klukům nebudeš líbit“ nebo „podívej se na to břicho, to raději nikde neukazuj“. U dítěte tím můžeme vyvolat spíše psychické problémy. Klíčem je opět podpora dítěte ze strany rodiny a postupná společná změna stravovacího a pohybového režimu.

Alternativní výživové směry

Z alternativních výživových směrů může snad jedině vegetariánství (strava bez masa) zajistit dostatečný příjem energie a živin pro růst a vývoj dětského organismu. Jídelníček však musí být poskládán velmi uvážlivě. Každodenně musí obsahovat mléko a mléčné výrobky, vejce, obilo-viny a luštěniny. Ohledně správné skladby takového jídelníčku je vhodné se poradit s lékařem či nutričním terapeutem.
Pokud je z jídelníčku dítěte vyřazeno maso, hrozí především nedostatečný příjem vitamínu B12, z důvodu horší využitelnosti z rostlinných zdrojů může vzniknout i nedostatek železa či zinku, problémem může být i nedostatek vitamínu D (zdrojem je rybí tuk).
Je třeba říci, že zařazení masa do jídelníčku dítěte je žádoucí, nicméně mírné omezení jeho konzumace může být rozumným kompromisem. Porce masa by v něm měla být alespoň 3-4krát týdně.
Veganství (strava bez masa, vajec, mléka a mléčných výrobků) a jiné radikálnější výživové směry jsou pro děti zcela nevhodné a ohrožují je vážnými zdravotními důsledky.

Žádný extrém není dobrý

Žádná potravina v rozumném množství a frekvenci konzumace není nebezpečná či zakázaná. Pokud je jídelníček dítěte, ale i rodičů, z 95 % složen z vhodných potravin (viz níže Pyramida výživy pro děti), zbylých 5 % mohou tvořit potraviny „méně vhodné“, které si dítě dá „na chuť“ (viz níže zákeřná kostka v Pyramidě výživy pro děti).

Výživová pyramida pro děti

Skvělý návod jak má být sestaven (nejen) dětský jídelníček udává pyramida výživy vytvořená kolektivem autorek z Masarykovy univerzity v Brně.

Princip pyramidy výživy (to prosím udělej jako podnadpis k Výživové pyramidě pro děti)

Výživová pyramida znázorňuje, jaké potraviny a v jakém přibližném množství má dítě během jednoho dne zkonzumovat. Jednotlivá patra pyramidy obsahují konkrétní skupinu potravin:

  • první patro (modré) – pitný režim
  • druhé patro (žluté) – zdroje slože-ných sacharidů
  • třetí patro (zelené a oranžové) – zdro-je vlákniny – zelenina a ovoce
  • čtvrté patro (světle modré a červené) – zdroje bílkovin – mléčné výrobky, maso, luštěniny
  • horní patro (špička) – „doplňkové potraviny“ pro dochucení jídel – olej, máslo, cukr, med, sůl

Počet kostek v jednotlivých patrech znázorňuje počet porcí dané skupiny potravin, které by dítě mělo za den sníst. Jednu porci představuje sevřená pěst či rozevřená dlaň dítěte.
Denní příjem stravy má být u dětí rozložen do 5 jídel. Každé hlavní jídlo má být složeno ze všech pater výživové pyramidy. Svačiny mohou být složeny jen z některých pater a vhodně doplňovat hlavní jídla (např. bílý jogurt s čerstvým ovocem, pečivo s tvarohovou pomazánkou a zeleninou).
Takzvaná „zákeřná kostka“ zastupuje potraviny, které nemají být běžnou součástí jídelníčku. Pokud jsou, nemají přesahovat množství jedné „kostky“ – tedy jedné sevřené pěsti dítěte. Jedna „zákeřná kostka“ za den neuškodí, pokud by se však hromadily, nahrazovaly by kvalitní zdroje živin z pyramidy, ve které by tak vznikaly „díry“ a stávala by se nestabilní. A tím by hrozil nedostatečný příjem živin důležitých pro růst, vývoj a zdraví dětského organismu.

Odebírat newsletter

Podpořte nás

Život je jízda!

Pojeďte kousek cesty s námi.

Chci darovat