Zdroj: Magazín Paraple, prosinec 2025
Text: Jiří Kříž, primář Spinální jednotky Fakultní nemocnice Motol
Foto: Archiv Spinální jednotky Fakultní nemocnice Motol

Autonomní dysreflexie je závažný, přesto však stále často podceňovaný stav, který může ohrozit život lidí s poraněnou míchou. Jeho časné rozpoznání a prevence jsou přitom klíčem k bezpečnějšímu a kvalitnějšímu životu. Využijte ho!

Co je autonomní dysreflexie?

Příčinou vzniku autonomní dysreflexie je porušená funkce autonomního nervového systému. Tento systém řídí automatické tělesné funkce nezávisle na naší vůli, například dýchání, srdeční činnost nebo trávení. Jedna z jeho částí, tzv. sympatikus, zrychluje srdeční frekvenci a zvyšuje krevní tlak. Po poranění míchy dochází k přerušení nervových drah, které spojují mozek s autonomním nervovým systémem. Následkem přerušení těchto drah se nervové buňky tvořící sympatikus stávají přehnaně citlivými na jakýkoli silný a tělu nepříjemný podnět pod úrovní poranění (například bolest, tlak nebo podráždění, které člověk kvůli ztrátě citu nevnímá).
Podrážděné sympatické neurony uvolní velké množství noradrenalinu – stresového hormonu, který způsobí zúžení krevních cév. Pokud je mícha přerušená nad šestým hrudním obratlem, dochází k tomuto zúžení nejen v dolních končetinách, ale i v břišních orgánech. Takto rozsáhlé zúžení cév způsobí extrémní nárůst krevního tlaku. Organismus se brání vysokému krevnímu tlaku zpomalením srdeční frekvence a rozšířením cév. Toto rozšíření cév však může kvůli přerušeným nervovým drahám proběhnout pouze nad úrovní poranění, tedy v obličeji, krku a horních končetinách. Krevní tlak kvůli přetrvávajícímu zúžení cév v dolní části těla zůstává velmi vysoký – může dosáhnout až 250–300 mmHg. A takové hodnoty představují vážné riziko krvácení do mozku nebo srdečního infarktu.

Co může autonomní dysreflexii vyvolat?

Příčinou vzniku autonomní dysreflexie může být jakékoli podráždění pod úrovní míšní léze. Nejčastěji to je přeplněný močový měchýř nebo konečník. Dysreflexie se ale může rozvinout i během cévkování močového měchýře nebo v průběhu vyprazdňování střeva. Dalšími dráždivými podněty je například dekubit, zarostlý nehet, zlomenina, ale také pohlavní styk, porod či kojení. Je zřejmé, že ve většině případů nemusí být kvůli ztrátě čití zdroj dráždění známý a někdy je obtížné jej odhalit. Na riziko autonomní dysreflexie je třeba myslet i během různých operačních zákroků, které se provádějí na dolní polovině těla.

Jak se autonomní dysreflexie projevuje?

Příznaky, které nás mohou upozornit na rozvoj autonomní dysreflexie, jsou především spojené s kompenzačním rozšířením cév nad úrovní míšní léze. Může se jednat o mrazení, brnění, zarudnutí nebo pocení v obličeji a na krku nebo o husí kůži. Závažnějším příznakem je pak prudká pulzující bolest hlavy, případně bušení srdce, nevolnost nebo pocity úzkosti. Závažným problémem je, že až ve 40 % případů může autonomní dysreflexie probíhat bez zjevných příznaků – člověk tedy necítí bolest hlavy ani pocení, a přesto je v důsledku vysokého krevního tlaku ohrožen závažnými komplikacemi.
Proto by měl každý člověk s míšní lézí nad šestým hrudním obratlem absolvovat vyšetření, které zhodnotí přítomnost příznaků autonomní dysreflexie v závislosti na zvýšení krevního tlaku. Podle výsledků lékař stanoví riziko případných komplikací a společně s pacientem nastaví odpovídající preventivní opatření.

Co se děje před vyšetřením?

Důležité je, aby klient den před vyšetřením vyprázdnil střeva pro něj obvyklým způsobem. Při samotné návštěvě ambulance je třeba mít rovněž vyprázdněný močový měchýř. Následně lékař probere s klientemspouštěče autonomní dysreflexie, její příznaky a frekvenci. Dále klient vyplní dotazník zaměřený na autonomní dysfunkce po poranění míchy a podepíše informovaný souhlas s vyšetřením.

Jak vyšetření probíhá?

Při vyšetření klient leží na levém boku a je připojen k přístroji Finapres, který měří kontinuálně krevní tlak pomocí manžety na prstu ruky. Po jedné minutě záznamu klidového krevního tlaku jsou aplikovány dva dráždivé podněty. Nejdříve je provedeno píchnutí špendlíkem v oblasti poblíž konečníku a poté s odstupem 20–30 sekund lékař zavede do konečníku prst a stiskne jeho stěnu.

Vyhodnocení vyšetření a nastavení opatření

Během uvedených dráždivých podnětů sleduje lékař u klienta změnu krevního tlaku (nízká, střední, vysoká) a dotazuje se na jeho subjektivní pocity (od žádných po např. brnění, mrazení nebo pulzující bolest hlavy).
Na základě porovnání změny krevního tlaku a intenzity subjektivních příznaků stanoví riziko cévních komplikací, podle kterého klientovi doporučí specifická opatření týkající se prevence a řešení autonomní dysreflexie.