Danča (28) - měla jsem silné deprese, a i přesto že tady byl pes, jsem skočila z okna, chtěla jsem to skončit, začalo to již dříve, sebepoškozováním. Po nemocnici jsem byla v Kladrubech, tam jsem se potkala s Ivetou. Potkali jsme se ve výtahu, když jsme šly obě na cigárko. V Kladrubech jsem i chodila, teď to nějak nejde, noha se mi vytáčí. Taky jsem tam chodila na keramiku, udělala jsem ovečku Shaun a dala jí tetě, doufám, že jí ještě má.
Maggie je můj maďarský ohař, je jí už dvanáct, ona by mi i pomohla i kdybych měla epileptický záchvat, což už se mi párkrát stalo. Slíbila jsem rodině, že dokud tady bude, tak nebudu blbnout. Jinak mi moc věcí nedělá radost a nic mě nebaví. Poslední dobou tedy tráva, i když jsem začala kouřit jen kvůli tomu, aby mi bylo lépe, a pak taky Šlesingr, když se začne vrtět. Taky zintenzivňuje mé vnímání při sexu. A neubalím si sama, klepou se mi ruce, takže keramika ani žádné ruční práce taky nepřipadají v úvahu, a to mám strojárnu.
Byla jsem chvíli i ve Fatimě, jen mě tam odsud vyhodili, začala jsem si s asistentkou, to bylo proti jejich pravidlům, tak jsme šly obě. Později mi došlo, jak mě využívá, podváděla mě a jen ode mne brala peníze, které jsem jí posílala, celý příspěvek na osobní asistenci. Jinak bydlím sama se psem, tedy teď tam přebývá i jedna bývalá, dočasně. Taky mi pomáhá jeden můj kamarád, udělal by pro mě všechno.
Nepracuji a nechci. Mám i problémy s exekucí, tak vlastě ani pracovat pořádně nejde. Mám ráda filmy, horory nebo seriály jako Teorie Velkého třesku, Brickelberry nebo cokoliv od Marvela. Komiksy jsou fajn, ale jsou zatraceně drahé, i když za ty peníze, co jsem poslala pryč, bych nějakou edici už měla.
Danča si nepřála fotit.
Iveta (30) - mě zase Kladruby ukázaly, že vlastně mám ještě štěstí, že mohou lidé dopadnout daleko hůř. Od začátku byl ale Kuba moje největší motivace k tomu se dát dohromady. Už to jsou tři roky od úrazu, Kubovi už je deset, je v předpubertě, ale pomáhá mi, je moc hodnej. Bydlíme v baráku, jen s malým, vedle našich. Chtěli bychom taky pejska, asistenční border kolii, už se cvičí. Černobílou. Chtěla jsem sice Bountyho, blonďáka jako já, ale nehodil se pro výcvik. Já jsem v Kladrubech chodila do truhlárny a vyrobila Kubovi slona.
Začala jsem teď studovat. Jezdím s kamarádkou, kadeřnicí, každou druhou sobotu v měsíci do Brna na psychologický kurz. Je to fajn, dělá mi vlasy a studuje se mnou. Střídáme se, kdo bere auto. Už mám v řízení jistotu, jen do Prahy se bojím. Bylo to zatím jen jednou, ale je to zajímavé, baví mě to. Zajímala by mě i práce regionálního zástupce v projektu CZEPA. Tak uvidíme.
Snažím se sportovat i to trochu organizovat. V základní škole v Lounech hrajeme stolní tenis, to tedy většinou jen já s Vlastíkem, ostatní mohou vzhledem ke svému postižení hrát jen bocciu, kterou také organizujeme. Já mám raději komedie, moje nejoblíbenější je Král videoher. A tanec, to bylo, Stardance byl fajn zážitek, jen je mi líto, že to nemám. A už to nejde nikde pustit.
V intimním životě to není špatné, určitým způsobem cítím, i když je muž ve mně, není to sice stejné, jsem schopna všech poloh, líbí se mi to, je to příjemný pocit, jen to není dotažené do konce a to mě štve.