To vypadá na další mozol, tenhle je od Smartdrivu.
Přemýšlím teď o nějaké očistě, něco to chce. Jo, ty máš ten tenisák, vedro tomu nepomáhá, možná nějaký Číňani. 

Teď se mám báječně, jsem v Parapleti.
Vážně, mám se teď opravdu dobře, začíná vše šlapat, CRP mám na 26, nejmíň jsem to dotáhl na 17, nejvíc jsem měl 600, přitom nad 100 už je to těžká sepse.

Jsem jako novej, i v hlavě, tedy ne úplně. Raduju se z takových normálních obyčejných věcí, že můžu na procházku, házet psovi míč, že je mi vedro a z toho, že jsem zase samostatnej. Toho si nejvíc cením. Nejhorší byla ta nejistota, jestli umřeš, posadíš se, nebo s čím se máš srovnávat, neexistoval žádný časový údaj, žádný milník. Nevěděl jsi, co čekat. Já jsem tedy nikdy moc neplánoval, ale stejně je dobré vědět, co přijde.

Moc mi pomohla Baru, tím, že byla, kde bylo potřeba. Taky si myslím, že kdybych nedělal ragby, tak jsem mrtvej, a to jak fyzicky, tak psychicky. Regenerace po operacích byla díky tomu rychlejší, operací bylo 8, nebo… 12? Napiš deset.

Ještě bych chtěl více zapracovat na osamostatnění a najít směr, co dál. Mám v hlavě spoustu věcí, i rodinu.

Celé to dlouhé období v nemocnici jsem žil ze dne na den. Cokoliv byla změna. Když jsem se vzbudil, tak to byla výhra. Děkoval jsem za každé nové ráno.

Ragby je součástí mého života už více než deset let. Teď však nevím, co dál. Vrátit se jako hráč, netuším. Byl jsem zatím párkrát a jsem trochu v relaxačním módu. Někdy mě nebaví atmosféra, řešení malicherností.

Začínám pozvolna něco dělat. Jezdím s Banal Fatal.

A přemýšlím nad ragby.