Chtěl bych jet na kole a Kačka se může projít. A třeba se na část cesty přidají i nějaký další lidi. Už nechci žádný velký extrém, teda chci, ale ne s Kačkou. Chtěl bych podniknout cestu kolem světa, něco jako Zikmund a Hanzelka. Jet po spinálkách, tak na dva, na tři roky, aby z toho něco bylo, propojit a sdílet informace, zkušenosti. Ale chceme i děti a nechci je mít ve čtyřiceti. A tak alespoň Ameriku, třeba na půl roku. Plány by byly, i s klukama z Radovanu bych chtěl někam vyrazit. 

Tady v Parapleti se mi líbí, ale čekal bys, že při rozhovoru s ředitelem řeknu, že je to tady na … Jsem rád za důvěru kolegů, kterou cítím za ten rok a půl práce. Možná už jsem s ní přicházel, ale mám opravdu dobrý pocit ze všeho, co jsme udělali.
Osobně cítím, že instruktor nácviku soběstačnosti je vážená pozice. Asi byla už předtím, když tu byl jen Hubí, ale já to teď vnímám díky reakcím z celého týmu. Obecně je peerů čím dál víc, nejen díky CZEPA (projekt Peer mentoring), ale třeba i v Brně je nově Petr Stiler. Bylo by fajn iniciovat nějaké „peer café“, nebo „peer pivo“, prostě kulatej stůl, nebo jak se tomu říká. Chtělo by to, abychom se více profesionalizovali. Třeba peeři CZEPA mají systém vzdělávání, ale i tak se navzájem obohacujeme, navzájem si předáváme nové věci. A v Parapleti se mi líbí spolupráce s psychology. S Honzou, Jolou a Magdou jsme udělali hodně práce.

Vždy je fajn vidět, jak se lidí posouvají v soběstačnosti - od začátku, kdy člověk není schopný se ani sám najíst. Když byla svíčková omáčka, bylo třeba vše nejdříve nakrájet, utopit v omáčce… Ale já nemám rád nakrájené knedlíky.
Jednou jsem na spinálce ani nedojedl. To když se při mém krmení rozesmála sestřička tak, až mi prskla do jídla. A to jsem měl fakt hlad.