Ondra, 24 let

26. února 2021 Ondra, 24 let

Mám se krásně. Daří se tak nějak všechno a jak jsem i říkal v Parapleti během interview k fungování vašich služeb, nevidím teď jako potřebu jet do Paraplete, protože momentálně nemám žádné cíle směrem k nabízeným službám.

Doma to mám nastavené dobře, že zvládnu fungovat sám bez asistence.

Jinak se na mně obrací lidé i s ohledem na takové tipy samostatného fungování, když už s Terkou točíme videa o životě (můžete sledovat na Instagramu a YouTube – Ondra a Téra), ale já jim odpovídám, že taková videa mohou vidět na YouTube kanálu Paraplete, kde to ukazují Hubí s Jirkou. Youtube byl Terky nápad, nechceme dávat nějaké příručky do života, jen ukázat, jak žije pár, kde má jeden partner nějaký hendikep, že jde o normální fungování kluk a holka.

Většina komentářů je povzbudivých a hezkých, občas se objeví nějaké hejty, ale vždycky říkám Terce, že to jsou lidé, kteří si potřebují zlepšit den tím, že ubližují ostatním.

Ve škole je to parádně bezbariérové, zaparkuji hned u fakulty, a i uvnitř se pohybuji úplně jak potřebuju, maximálně mi někdo otevře dveře. Spolužáci to berou jako běžnou věc, teď tedy jsme pouze distančně, ale mně už vlastně chybí jen dodělat diplomovou práci, kterou píši na autonomní dopravní prostředky a pak státnice... Pro mě bylo jít na školu a získat vzdělání jasná věc, nebylo to ani tak kvůli návratu do běžného života, ale kvůli pracovním možnostem a snažím se to přenést i na další lidi na vozejku, se kterými se potkám.

Už se připravuji na další etapu života a s tím bych asi volil i serióznější barvu vozejku. Oranžovo-černá kombinace mě baví, už je mi přece jen 24 (usmívá se), ale asi bych nechtěl tak zářit, je to trochu jako pěst na oko, jinak jsem s vozejkem od kluků z Ultiny nadmíru spokojený, hlavně servis je bezvadný a celkově přístup. Co do budoucna? Dům jsem zavrhnul, bydlel jsem v domě s tátou a viděl jsem, co je to za práci se o něj starat, možná kdybych byl paraplegik, tak bych byl pro...

No, a aby to nebylo zase tak růžový, jak by to mohlo vypadat, tak jsou i věci, které se mi nepovedly. Zejména, že bohužel padl projekt klubu ragby vozíčkářů Fighters v Českých Budějovicích. Velkolepý plán mi nevyšel, a to bylo vše zajištěné, stálo mě to čas i peníze, ale bohužel se nenašli hráči na pravidelný trénink. Jsou holt líní... A tím bych ještě jednou chtěl poděkovat florbalistům Štírů, Ultině a jmenovitě Zbyňkovi a Ivanům za obrovskou pomoc s tím a moc se omlouvám.

Co závěrem, těším se až ten posranej COVID skončí a budeme žít normálně a chtěl bych jen říct, ať na sobě lidi makaj, nejsou líní a nedřepí doma. Život se neprožívá, život se žije… no, takže z toho zase vyleze, že jsem akorát egoistickej namyšlenej kokot na oranžovým vozíku :D, ale to já jsem. Takže Vás všechny zdravím a držte se.

Ondra & Téra

Odebírat newsletter

Podpořte nás

Život je jízda!

Pojeďte kousek cesty s námi.

Chci darovat